Hodnotíme druhé jak vypadají, co mají na sobě, jak se chovají. Posuzujeme a hodnotíme různé situace a snažíme se vymyslet, jak skončí, jak se asi budou odvíjet, nebo jak se odvíjet měly. Přemýšlíme nad budoucností a nad tím, co nás v ní čeká. Analyzujeme minulost a zkoumáme, co jsme měli udělat jinak. Hodnotíme a posuzujeme i sebe. Co, kdy, kde, jak, proč, co kdyby.

Každé hodnocení doprovází mnoho emocí. Rozum i ego nás neustále konfrontují a nutí zodpovídat, jestli jsme dostateční, nebo ne. Jestli si zasloužíme v životě to, co máme, a jestli si zasloužíme mít víc a mít se lépe – ve vztazích, ve zdraví i materiálně. Je to jejich velká hra, kterou zkouší celé lidstvo snad od té doby, co existuje. Pokud jejich našeptávání přestaneme naslouchat, čeká nás obrovská svoboda. Jak na to?

Vnímejte své myšlenky i to, jak se s nimi cítíte. Když se přistihnete, že vám hlavou běží hodnocení, ať v tom smyslu, kdy sebe ponižujete nebo naopak v tom, kdy se povyšujete nad ostatní, zastavte se. Už jen vaše uvědomění, že ta či ona myšlenka je hodnocení a křik ega, uvolňuje energii. Připomeňte sami sobě, že takové myšlenky nejsou vaší součástí a zaměřte svou pozornost jinam.

Nahraďte hodnocení a posuzování oceněním toho, co se vám na vás samotných, na lidech kolem i na životě vůbec líbí. Stejné přitahuje stejné a energie vděčnosti a oceňování není výjimkou.

autorem článku je Pavlína Hrdinová, terapeutka metodou JIH

The post Hodnocení a posuzování appeared first on Terapeutická metoda JIH®.

Splnit si svoje přání se pak mnoha z nás podařilo. Radovali jsme se nad zhmotněnými parkovacími místy, výherními losy, milými „náhodami“, které jsme si přáli prožít. Jenže pak je tu kategorie přání, po kterých toužíme mnohem víc, než po parkovacím místu, a která se, jako naschvál, odmítají dostavit.

Uvědomění toho, co v životě chceme, je skvělá záležitost pro utřídění myšlenek a priorit

Ve chvíli, kdy začneme svou touhu a záměr dávat do svého vědomí a začneme s ním pracovat, vynořují se i ty méně příjemné pocity. Rozpor mezi tím, co chceme žít a tím, co žijeme právě teď, přináší bolestivé pocity marnosti a nedůvěry. K tomu pak často i bičování sebe sama za to, že svému přání ještě dostatečně nedůvěřujeme.

Knihy i filmy nás ale instruují jasně. A tak se snažíme vizualizovat, představujeme si, jaké to je v realitě splněného přání, ale den za dnem s menším a menším tahem na branku. Jenže přání je v nedohlednu. Nebo ne?

Kde je chyba?

V životě člověka málo co funguje na základě neustálých proseb a neustálého opakování toho, co nám chybí. Pocit smutku a nedostatku je pak hybným impulsem naší energie, která i v tu chvíli plní naše přání a přináší další a další smutek a nedostatek.

Energie boha, tvořivá životní energie, kterou v sobě má každý z nás, nepotřebuje neustále opakování toho, co chceme žít.

Milý Vesmíre, čekám na svůj Cadillac!

Evička je dáma, která touží po červeném Cadillacu. Sní o interiéru v bílé kůži, tichém vrnění motoru i lesklém rudém laku. Vidí se, jak se prohání krajinou a má vítr ve vlasech. Poctivě na splnění svého přání pracuje. Každý večer, každé ráno a každou volnou chvilku si představuje, jak sedí za volantem svého vysněného červeného Cadillacu, na sedačce z bílé kůže a jak jí vlají vlasy ve větru. Uběhne týden, dva týdny a Cadillac nikde. Evička je zklamaná.

Nemá ani tušení, že existuje v jiné úrovni bytí sešlost pomocníků, kteří mají na starosti právě splnění jejího přání. Sedí v obrovské místnosti, před sebou mají nahrávky přání, které Evička vyslovila a usilovně pracují na naplnění všeho, co chtěla. Celý tým si právě rozděluje úkoly a rozvrhuje síly tak, aby se červený Cadillac s bílou kůží mohl k Evičce dostat za cenu, kterou si může dovolit, a v okamžik, který je pro ní nejvýhodnější.

Evička je neklidná z toho, že se její přání nenaplňuje. Má pocit že se do svého přání umí správně vžít, že si vizualizuje a a dělá, co může. Cadillac ale nikde ani nezahlédla. Evička je stále víc nervózní a začíná pochybovat. O všem přemýšlí a dospěla k závěru, že to své přání špatně zadala. Není vyhnutí, musí ho celé postavit znovu a přát si znovu a lépe.

Počkejte chvíli, máme tady změnu

Tým pomocníků pracuje na Cadillacu dnem i nocí. Plánuje, skládá všechny události a situace tak, aby do sebe dokonale zapadly. Těší se z představy, že Evička v novém voze brázdí silnice, a tetelí se nadšením, že už brzy se věci dají do pohybu tak, že i ona je uvidí. Vprostřed toho všeho se ale najednou ozve Evičky hlas: ”Já chci Cadillac, chci aby měl červenou barvu a aby kůže uvnitř vozu byla bílá. Chci se projíždět po kraji a mít vítr ve vlasech.”

Vedoucí týmu spěšně zastavuje všechny práce: “Počkejte chvilku, máme tady upřesnění záměru!” Evičky slovo je mu svaté. Pečlivě tedy naslouchá tomu, co Evička říká a opakuje její slova: „Ano, červený Cadillac, o tom víme. Ano, s bílou kůží, ano, má mít krásný volant, víme, že ti při jízdě mají vlát vlasy.” Zmateně se dívá do svých poznámek. Vždyť tohle přání už tu přece máme!

Když Evička opakuje svůj záměr poněkolikáté, vedoucí týmu už jen vzdechne: “Víme o tvém záměru, tvé přání známe, ale prosím, dej nám prostor, ať ho můžeme také splnit!”

Vaše důvěra je klíčem

Co myslíte, dostala nakonec Evička svůj vysněný Cadillac? Přála si dostatečně správně?

Věřím, že i ona pochopila, že cesta ke zhmotnění našeho přání není o tom kolikrát a jak často o něj žádáme. Stojí na našem přesvědčení a absolutní víře v to, že naše přání je na cestě k nám a že se na něj těšíme a nemáme strach z toho, že se k nám naše přání nedostane.

Otevřené oči i mysl a vůle reagovat vlastní aktivitou na impulsy, které přichází na základě vyslovených přání a záměrů, vám pak mohou přinést do života mnohem víc, než červený Cadillac.

autorem článku je Jarka Matušková, zakladatelka metody JIH®

The post Jak si správně přát appeared first on Terapeutická metoda JIH®.

Před pár dny jsem se stala certifikovanou terapeutkou metody JIH®. S pocitem štěstí, naplnění i odpovědnosti dělám první kroky vstříc vlastnímu podnikání. Říkám: „Haló světe, lidi, jsem tady! Umím vám pomoci!“ No jo! Jenže jak se vlastně dává dohromady podnikání? Jak oslovit ty, kteří potřebují mou pomoc? Jak se ten online svět vlastně chová? Koho se zeptat?

Objevila se možnost naučit se všechna „hejblátka“, tvořit grafiku, fotky, točit videa, sociální sítě, dokonce i umět si postavit vlastní webové stránky. Katka Šedová dala dohromady úžasný kurz pro začínající online podnikatelky, a to bylo přesně to, co jsem potřebovala.

Začínáme. Vstupuji do online světa!

Poznávám taje grafického programu Canva, zjišťuji, jak je důležité mít firemní stránku na FB, zkouším natočit své první video. Uf, je to fuška! Nevěděla jsem, že toho bude tolik. Chodím do práce, mám přítele, domácnost, někdy taky musím spát a ještě jsem si nabrala další povinnost. Času je pomálu a vidím, že nestíhám, protože „bych měla“, protože „musím“, protože „nemám čas“.

Přichází další Zoom, kde se bavíme o vymoženostech 21.století. Celá se začínám utahovat, není mi v tom moc dobře. Ale proč? Čeká mě ještě osobní konzultace a já vím, že jsem na svůj projekt týden nesáhla. O čem se asi tak budeme bavit, když jsem nic neudělala? Cítím, jako bych šla na zkoušku a navíc absolutně nepřipravená.

Katka se mě ptá: Lili, proč se na mě tolik zlobíš? Proč si myslíš, že já jsem zdrojem tvého nepohodlí? Nejdřív si říkám, cože?! Tohle přece nedělám! Ukončujeme konzultaci, mám úkoly, na kterých bych měla pracovat, jenže…

V mé hlavě nastává místo záplavy tvůrčích myšlenek ticho.

PUF

BUM

KŘACH

CVAK

Kousek skládačky našel své místo.

A pak mi to došlo!

Můj mozek se otřásá v mozkomíšním zemětřesení.

Monolog v hlavě

Ona má pravdu! Zlobím se, zlobím se, že musím něco dělat, zlobím se, že nemám čas, že je to těžké, že nevím, kudy do toh a kdo za to může? No přece Katka! Ale za co vlastně může? Dala dohromady naprosto jedinečný projekt, předává mi své zkušenosti, know how, s láskou a nadšením mě pošťuchuje kupředu a já jsem jako malý, rozmazlený spratek, který dupe nožičkou a kope kolem sebe… Ne! Nebudu to dělat!

Z uvědomění toho, jak vlastně o celé situaci přemýšlím, jsem si sedla na zadek.

Kruci!

Dva měsíce z tříměsíčního kurzu dělám, že něco dělám. Svádím vinu za své nepohodlí na někoho jiného. Tohle přece není o Katce. Tohle je o mně! O mém přístupu, o tom, co chci, o tom, že jsem se rozhodla být podnikatelkou a místo toho, abych z toho vytěžila maximum, zkoušela, ptala se, konzultovala a sdílela, stojím na místě a jen fňukám.

Tak takhle tedy ne, mám poslední měsíc, kdy se mohu opravdu něco naučit. Kdy je nutná moje aktivita!

Já na prvním místě. Ale trochu jinak.

Světe div se, dějí se zázraky. Moje priority udělaly škatulata, hýbejte se. Já jsem na první příčce. Já, moje sny, přání, touhy, moje podnikání. Přestala jsem před sebou všechny úkoly zahrabávat na „potom“ a začala jsem je aktivně plnit. Doma jsem se s přítelem domluvila, že potřebuji čas na svůj projekt. Nebudu denně vařit teplé jídlo, nebudu obden prát, jsme parťáci a přítel má taky ruce.

Začalo to fungovat, přišel úlevný pocit, když jsem si uvědomila, že mohu. Když jsem si dovolila říct, že teď potřebuji prostor. Za týden jsem toho udělala víc, než za dva měsíce. Vytvořila jsem si vizitky, poskládala FB stránku, koupila si doménu a začala tvořit vlastní webovou stránku, natočila video, napsala pár článků. Přicházejí další nápady, co zkusit, co udělat. WOW! Nikdy jsem to nedělala, ale ono mi to jde a hlavně, mě to neskutečně baví!

O mně beze mě? Už nikdy a nikde.

Do hlavy mi přišla další myšlenka. Kde všude jsem se chytila do sítí iluze, že je to o mně beze mě, kde všude dělám, že něco dělám a přitom stojím na místě s myšlenkou „ono se to samo“. Najednou přísloví „bez práce nejsou koláče“ není jen bezduchá věta, ale hluboký prožitek, který mě nutí se zvednout a jít aktivně za svým snem.

Katko, děkuji Ti, že jsi dala mému životu nový rozměr. Trpělivě jsi čekala, až mi to dojde, důrazně, ale s láskou jsi mi ukázala, že tudy cestička nepovede. Dál mě vedeš po neznámé krajině online světa a podnikání, zasvěcuješ mě do všech různých možností nabídky mých služeb a učíš mě, jak efektivně prodávat.

Změnila jsem úhel pohledu z já nemůžu, do já chci, já si přeji! I když si s webovou stránkou zrovna netykáme, seznamujeme se. Poznávám další neznámé a začínám se cítit jistěji. Jde jen o to to prostě dělat.

Dnes není můj projekt jen myšlenka, dnes už má obrys, dostává tvar, jméno a začíná se představovat světu.

Sen se začíná stávat realitou.

Liliana Marušáková – terapeut metodou JIH®

The post Sen se stává skutečností appeared first on Terapeutická metoda JIH®.

Právě teď objevuji, jaké to je popustit otěže a nechat se vést, a chci s vámi sdílet moje postřehy a uvědomění z jednoho takového dne.

…

Je sobota a moje plány jsou tak trochu nudné. Vylézt z postele dřív než děti, stihnout ještě kousek práce – nejlépe dokončit svůj projekt Cestohrátek. Uklidit, pobýt s dětmi a manželem, protože odpoledne už mám domluvenou kávu s kamarádkou.

Jenže člověk míní a pánbůh mění. Děti mě ve vstávání předběhly, takže můj plán na aktivní sobotu začal mít vážné trhliny hned ráno. Automaticky jsem po snídani začala uklízet a připravovat oběd, ale rodina mě zarazila – pojďme si udělat hezkou sobotu, mami dnes nevař, potřebuješ si také odpočinout.

Co tak najít nějakou veganskou restauraci a společně ji vyzkoušet.

Moje první reakce byla divoká. Copak nevidí, že doma se to neuklidí samo? Nevidí, že potřebuji ještě tohle a ještě tamto? A veganská restaurace, co je to vůbec za nápad? Zkrátka a dobře, moje nechuť. Nikoliv k veganskému jídlu, ale k novým a načekaným akcím, které nemám pod kontrolou. Uvědomila jsem si, jak reaguji.

Připustila jsem si, že vlastně to může být vše jinak a může to být i hezké, i když to nebude podle starých kolejí.

A jakmile jsem si to uvědomila, tak se to také začalo dít. Najednou i děti byly  připravené vyrazit a nemusela jsem je popohánět. Manžel ve vidině klidného domu souhlasil, že on si dá něco doma a my ať vyrazíme, že toho využije a bude mít klid na práci. V cestě už nám nic nestálo.

A to úplně doslova. Vyjeli jsme do centra Prahy, která je v sobotu okolo poledne poloprázdná, rozespalá a přitom nádherně svá.  Prošli jsme se kolem Vltavy a okolo Rudolfina směřovali ke Staroměstskému náměstí. I tam bylo krásně liduprázdno, jen filmaři kulisami přetvářeli okolí.

Po chvíli jsme našli vytouženou restauraci a vybrali si dobroty k obědu. Bylo to výborné a navíc – po velmi dlouhé době jsme opět poseděli v restauraci.

Po obědě jsme pro lepší výhled vyšlápli na Letnou k metronomu.

Odpoledne nás čekala ještě návštěva strašnické Gutovky, skvělého místa pro nejrůznější aktivity dětí všech věkových kategorií. Najdete tu snad všechno od dětského hřiště, přes vodní svět s klouzačkami, skatepark, hokej, plážový volejbal, basket a dokonce i minigolf. Ten mě pohltil, s dětmi jsme si potrénovali trpělivost a bylo nám pospolu moc fajn.

…

Uvědomila jsem si, že kvůli krásně prožitému dni nemusím až na konec světa, i když cestování miluji. Pokud se člověk nechá překvapovat tím, co může potkat i třeba za humny, můžete si připadat jako na dovolené kdekoliv. Potřebujete jen chuť objevovat a opustit kontrolu nad tím, jak mají věci vypadat. Život se o nás stará a má vždycky po ruce něco skvělého.

Mějme každý den nevšedně všední

Iva Zahran Kyselová – budoucí terapeutka metodou JIH

https://ivanaceste.cz/

The post Milý dnešku, překvap mě! appeared first on Terapeutická metoda JIH®.

Jak se po té pomyslné přímce posouvat? I když jsme sami se sebou každý celý den, rozhodně neplatí, že je pro nás uvědomění toho, proč a jak se chováme, přirozené. Přirozeně se vyhýbáme nepříjemnostem, konfrontaci s nepříjemnými událostmi, situacemi a stavy a stejně tak přirozeně si o sobě chceme myslet hlavně ty milé a pěkné věci. Připustit, že v každém z nás se skrývá i to méně pěkné, chce zpočátku pořádnou dávku odvahy. Věřte ale, že se vám vyplatí.

Nenalévejte sklenici poloprázdnou

Čím víc rozum, ego i mysl křičí, tím si můžete být jistější, že se vydáváte správnou cestou. Ve chvíli, kdy se rozhodnete být k sobě upřímní a nalít si čistého vína, můžete téměř jistě čekat dvě věci – že se vám opravdu začne ukazovat, kde v životě hrajete hry a kde jdete proti sobě, a že rozum, ego a mysl začnou hledat důvody, proč s takovou upřímností přestat. Nenalévejte sklenici poloprázdnou a dovolte si podívat se i pod povrch toho, co prožíváte. Pocit selhání a „špatnosti“ nad tím, co zjistíte, je jen dalším výmyslem ega, který nemůže být vzdálenější od reality.

Zamilujte si svou lidskost

Každý z nás je uvnitř sebe tou „boží podstatou“, energií života samotného, která touží tvořit a objevovat a která nemá potřebu hodnotit a porovnávat. Jsme ale stejně tak součástí lidstva a společnosti, jsme součástí času a historie všech našich minulých i budoucích životů. Být lidský a opravdový znamená ne dokonalou čistotu našich myšlenek, emocí a postojů za každých okolností, ale laskavé pochopení ve chvílích, kdy tomu tak není. Následované stejně laskavou razancí, že chceme mít věci jinak a odhodláním pochopit, proč někdy reagujeme tak, jak reagujeme.

Zamilujte si sebe a svou lidskost a místo hodnocení si nabídněte pochopení. Pochopení, že i vaše ego, mysl a rozum reagují podle svého. Pochopení, že vaším rozhodnutím můžete změnit každý svůj postoj i pocit, a dál už není nutné dávat důraz na to, co ve svém životě nechcete. Pochopení, že je krásné být člověk s darem všech darů – možností volby, co chce žít.

The post Naléváte si čistého vína? appeared first on Terapeutická metoda JIH®.

Je jedno, kam co doteče, teče to jen v tobě, ty to dáváš sobě. Obdarováváš to nejširší já svým nejširším já. Odevzdej se tomu, odevzdej všechno očekávání a touhu po výsledku. Výsledek je nekonečno v nekonečnu. Vše se vyjevuje a zaniká, vše je výjevem nekonečných možnosti. Tvým úkolem je odevzdat malost JÁ a jen vnímat laskavost možnosti v daný okamžik tvořit. Cokoliv, kdykoliv, pro všechno a pro nekonečné nic.

Vždyť nevíš proč a jak, kdy a co. Nech všechno plynout a bav se tím, co se před tebou objeví. Nech se unášet vlnou nadšení, udělej to, co zrovna přitáhne tvou pozornost, pokud je klid, použij ho pro jeho nosnou vlnu, nech se unášet slastí JEN TAK BÝT. 

Pokud hlava začne tvořit myšlenky, ve kterých MUSÍŠ, jdi od toho! Nech to být, je to jen lest rozumu. On tě chce vést do nespokojenosti. A to už znáš.

Naopak jdi dál, vnímej krásu světa, poslouchej hudbu, kresli si, užij si krásný den. Jakmile přijde impulz, který je důležitý, vtáhne tě a ty bez pocitu marnosti jej budeš následovat.

JE TO TEĎ TVŮJ HLAVNÍ ÚKOL, TVOŘIT VE VLNĚ TVOŘENÍ, ODPOČÍVAT A HRÁT SI V OBDOBÍ ZVLÁŠTNÍHO KLIDU BEZ POTŘEBY PÁTRAT V ROZUMU.

Umíš to, nezačínáš znovu, jen se ladíš. Už víš, že nekonečno tě vede. Nemůžeš minout, nemůžeš selhat, to jen rozum ti to nalhává.

Jak by mohlo nekonečno selhat samo před sebou a samo v sobě?

autorem textu je Jarka Matušková – spoluautorka metody JIH

The post Objev sílu nekonečna JÁ appeared first on Terapeutická metoda JIH®.

Hlavně žádné změny

Naším návykem a automatismem je například i způsob, jakým držíme tužku nebo jak chodíme či dýcháme, ale také způsob našeho přemýšlení o nás samotných i o světě kolem. Lidský mozek navyklosti vyhledává a záměrně pěstuje. Fungovat v automatismech je pro něj prostě jednoduché, a tak se snaží o sto šest, aby těch navyklostí bylo co nejvíce a co nejlépe natrénovaných. Hlavně žádné změny, žádné novoty! To ho stojí příliš energie.

Dobré nebo špatné – stačí, že jsou

Co už náš – v tomhle trochu líný – mozek moc nezajímá, je “kvalita” našich návyků. Nezáleží mu na tom, jestli si stylem chůze, který jste se naučili a který je pro každého člověka něčím trochu specifický, ublížíte a budou vás z něj bolet záda nebo koleno. Nezajímá ho ani, jestli si ubližujete tím, jak jste zvyklí o sobě přemýšlet. Mozek i mysl, která ho obývá, se spokojí s tím, že takhle to prostě je a nestojí je to moc práce.

Proč pracovat s návyky?

Ať se rozhodneme řešit, že nás z dlouhé chůze bolí záda, nebo že máme nízké sebevědomí, uvědomění si a pojmenování svých návyků je prvním krokem k tomu, abychom je změnili. 

Co se stane, když se při práci na sobě na svoje navyklosti a navyklá přesvědčení nezaměříme? Možná jste to zažili i vy – nadšení z kurzu, terapie nebo lekce cvičení bylo zprvu ohromné a drželo vás v tom spokojeném a odhodlaném stavu, ale postupně vyprchávalo a nakonec se dostavil ten zvláštní pocit marnosti – tak a jsem tam, kde jsem byl. Návrat k zažitým zvyklostem je někdy velmi nenápadný, a tak ani nepostřehneme, kde a kdy jsme na svoje “staré já” kývli. Zarazíme se až ve chvíli, kdy se dostaví stejné bolesti a stejné životní trable.

Jak na to?

V metodě JIH® dobře víme, jak nás navyklosti a “staré koleje” dokážou potrápit. A protože věříme, že ani na této cestě nemá být nikdo sám, připravili jsme pro vás prostředí, ve kterém se budete starých návyků zbavovat snáz a s velkou podporou. Akademie metody JIH® je uzavřená členská sekce s unikátním programem opakovaných 21denních výzev s jediným cílem – pomoci vám rozpoznat vaše navyklosti v pohledu na sebe i na svět a nastartovat jejich změnu. V Akademii se vám dostane péče autorek metody JIH® Jarky Matuškové a Hanky Mokré a kromě výzev vás tu čeká spousta dalšího obsahu, který jinde nenajde. Více informací o tom, co od Akademie můžete čekat a jak se k ní připojit najdete zde: https://freli.cz/akademie/

The post Jak fungují návyky? appeared first on Terapeutická metoda JIH®.

Únava je informace. Naše tělo jí reaguje na fyzickou zátěž, vybízí nás tak k odpočinku a ponechání prostoru k regeneraci. Stejnou únavou ale odpovídá i na zátěž psychickou, pro oči neviditelnou. Ačkoliv je taková únava z velké části důsledkem činnosti naší mysli, ta samá mysl nás často přesvědčuje o tom, že k únavě není důvod a navrch přidá hodnocení, že nic nevydržíme. Jak jinak, když jsme “celý den nic nedělali, a přesto jsme unavení”.

Psychická práce ale není o nic méně namáhává, než ta fyzická. Tělo na ní reaguje velmi podobně, alespoň co se pověstné stresové reakce týče – vyplavuje příslušné hormony, zvyšuje krevní tlak, napíná a aktivuje svaly. Fyzická práce ale bývá jasně ohraničená – procházka nebo jízda na kole trvají od – do. Po výkonu může nastoupit příjemná únava a odpočinek. Ale když na nějaký takový výlet vyráží naše mysl, obvykle na něm nestráví jen pár minut nebo hodin.

Jedna z nejčastějších energií, kterou nás naše mysl v životě zbytečně vyčerpává, je kontrola. Nutí nás být neustále ve střehu, v pohotovosti, připravenosti – právě té, kterou naše mysl přenáší i na tělo. Vlastně nám tak nikdy nedovolí si vydechnout, jsme-li naučeni například kontrolovat, jak nás vnímá naše okolí, podstupujeme takovou zátěž téměř neustále. Kontrolujeme a snažíme se vyhovět představám ostatních i představám naší vlastní mysli, která nám ale neprozradí, že tenhle závod se nedá vyhrát.

Mysli to navíc zpravidla nestačí a roztáčí další nekonečnou spirálu. V rukávu má ještě ublížení, že nikdo nevidí, jak moc se snažíme a kontrolu toho, abychom se zase snažili o kus víc. Protože pak už to určitě bude fungovat, každý nás bude mít rád a život bude konečně jen dobrý. Nebo ne? Ne!

Máme pro vás lepší recept!

1. Nechtějte se zavděčit všem

Naplnit potřeby každého kolem vás je prostě nemožné. Zaměřte se v první řadě na ty svoje, tak sobě i svému okolí nakonec prospějete nejvíc. Tisíc lidí má zkrátka tisíc chutí a je v pořádku, že někdo bude jídlo, které servírujete, milovat a jiný zase nenávidět.

2. Nehodnoťte a neposuzujte

Mysl dobře ví, jak na nás. Porovnáváním a hodnocením dokáže rozbít naši sebedůvěru na prach a dobře ví, že každý z nás má v sobě zakódovanou touhu být přijímán. Učte se vidět sami v sobě jedinečnost, stejně jako v každém dalším člověku kolem sebe. Je-li každý z nás jedinečný, nemůžeme si konkurovat.

3. Nechtějte výsledek okamžitě

Ne nadarmo se říká, že trpělivost růže přináší. Energii změníme lusknutím prstu, odezvě v realitě, budování nových návyků a nabytí jistoty to někdy trochu trvá. Dovolte si důvěřovat běhu věcí natolik, že nebudete chtít vidět výsledek teď hned. Je snadné kývnout na to, že  “se nic neděje” a pro jistotu už pak ani nic nového nezačínat, ale je to jen další cesta k sabotáži sebe sama.

4. Vaše tělo je váš parťák

V těle chyba není. Vaše tělo je vám tím nejlepším partnerem, který trpělivě promlouvá a ukazuje, co je potřeba. Připusťte, že ho jako takové chcete a můžete vnímat i vy.

5. I cestu k cíli si můžete užít

Ať už pracujete na čemkoliv – sobě, vztahu, rodině či nové práci a finančním zázemí, kontrola toho, co děláte a jak to vypadá, nikdy není řešení. Důvěřujte svému životu i sobě, že ty správné impulsy k vám vždycky přijdou jasně a zřetelně, a vy na ně zareagujete tím nejlepším možným způsobem. A zatím se dívejte kolem sebe a připusťte, že svět má pro vás mnoho dobrého a krásného už teď.

The post Zatočte s únavou! appeared first on Terapeutická metoda JIH®.

Tvořit barvami je to pro mě úžasná možnost a způsob…

• jak se uvolnit
• jak vyjádřit emoce
• jak se zbavit stresu a napětí
• jak stopnout mozek od otravných myšlenek
• jak si užít moment tady a teď
• jak dávat důvěru svému vnitřnímu vedení
• jak objevovat dál a dál svou kreativitu a dát jí prostor
• jak se učit nehodnotit a nesrovnávat se
• jak se radovat z tvoření a z krásy, která vzniká
• jak dávat čas sobě a pro sebe

Všechny body mi dávají ohromný smysl, a když teď na ně tak koukám, mám dokonce pocit, že jdou krásně za sebou. Tak, jak je vnímám, když tvořím. Chtěla jsem se u nich rozepsat, až mi došlo, že by u všech stálo to stejné.

Jsou to…

• osvobozující
• uvolňující
• ozdravné
• radostné
• smysluplné
• vzájemně propojené

…dílky, které tvoří celek.

A tím jsem JÁ.

autorkou textu je Martina Zelenická, kouč osobního rozvoje metodou JIH, lektorka Automatické kresby diagnostické a spoluzakladatelka centra osobního rozvoje metodou JIH Eloa v Ústí nad Labem.

Martina také díky svojí lásce k barvám a všemu krásnému tvoří jedinečné šperky s poselstvím, plné dokonalých barev i energie – najdete je tady https://centrumeloa.cz/e-shop/ .

The post Láska k barvám appeared first on Terapeutická metoda JIH®.

Z lichotek, zamilovaných pohledů a polibků se najednou stávaly výčitky, připomínky z partnerovy strany na mojí nedostatečnost, které následovaly ostrou hádkou a brečením do polštáře. Projevů náklonnosti a milých slov též rapidně ubývalo a já začala větřit, že je problém.

Jenže tenkrát mi ještě nedocházelo, že jsem naprosto na partnerovi závislá.

Že můj svět se točí jen kolem toho, zda mě miluje a dává mi to patřičně najevo. Lásku od partnera jsem měla jako hnací motor, ale slova „MILUJI TĚ“ už z jeho úst nezazněla. Byl to smysl mého života a abych si jeho pozornost zasloužila a získala zpátky, udělala bych nemožné.

Čím víc jsem se snažila a dožadovala nějakého milostného vyznání, tím méně jsem ho dostávala. Partner se se mnou nudil a nakonec po čase následovalo to, co bylo nevyhnutelné. O jeho lásku jsem přišla definitivně.

Se zlomeným srdcem jsem se stáhla do sebe a vnímala důkazy mé nedostatečnosti a že si lásku nezasloužím… Byla jsem přesvědčená, že je to mnou (a aspoň v něčem jsem měla pravdu). Ovšem lítost nad sebou a mé ublížení a naštvání jsem obracela proti celému světu.

Nikdo neviděl a neocenil mojí hodnotu.

Trvalo to ještě mnoho let. Mnoho bolestných zkušeností, než mi došlo, že lásku si nemůžu vynutit nebo svojí přehnanou péčí od druhého získat.

Došlo mi, že tu kouzelnou větu „MILUJI TĚ!“ si v první řadě musím říkat sama, a tak to také cítit. Mít sebe na prvním místě a nečekat, že láska přijde zvenčí od někoho jiného. Důkazy ocenění též nikdy od druhého nebudou mít žádnou váhu, dokud svoji hodnotu nebudu sama znát a být si jí vědomá.

Skrze velkou bolest a prázdnotu se odstartovala cesta za mým sebepoznáním. Dnes si děkuji, že jsem našla odvahu se podívat do svého nitra a znovu vykřesat plamínek lásky. Lásky k životu a radosti z něj. Jsem vděčná, že každý den se pro mě stal novou příležitostí objevovat další a další poznání. Hnacím motorem se pro mě stala nová poznání a uvědomění.

Pouhá radost, že mohu být a zažívat úplně všední den, je víc, než milion slov od kohokoliv jiného.

Jistě, že mám někdy tendenci sklouznout do starých kolejí a cítím se na nic, naprosto marná. Velmi rychle se mi ale ukáže, že tudy cesta nevede a jedině práce sama na sobě mě posunuje dál a vnáší energii do mého života.

Láska se musí cítit a žít každou buňkou těla a nechat ji proudit celým vesmírem. Bez podmínek, bez omezení.

Láska jenom je a trpělivě vyčkává, až jí otevřeme náruč a pustíme do každičké oblasti svého života.

autorem textu je Lucka Kouparová, kouč osobního rozvoje metodou JIH a tvůrce jedinečných šperků

The post Miluješ mě? appeared first on Terapeutická metoda JIH®.