Je to už skoro 8 let, co jsi mi takřka ze dne na den pláchla do nebe. Když ses rozhodla odejít z tohoto
světa a stala jsi se znovu světlem. Tedy – světlem jsi byla už i tady, ale tehdy to pro mě ještě nebylo tak viditelné.

Ten odevzdaný stav mého mládí a ta tíha okolností každodenního Tvého života vytvářela jakousi iluzi oddělenosti od sebe navzájem.
Milovala jsi malé děti. A staré lidi. Celý život jsi pro ně s láskou sobě vlastní byla oporou ve chvílích jejich odchodu na onen svět.
Obdivovala jsem Tvojí empatii, soucitnou lásku ke stáří. K lidem a jejich intimnosti v okamžiku odchodu. Vždy, kdy jsem jako malá, větší, dospělá za Tebou docházela do nemocnice, kde jsi pracovala jako zdravotní sestra.

Viděla jsem Tvou odvahu stát tváří v tvář tomu všemu. Tváří v tvář ŽIVOTU a SMRTI. Nehnula jsi ani brvou navzdory tomu všemu, co toto povolání obnáší. Dneska už tuším, co vše jsi asi ve skrytu sebe sama mohla prožívat. Mami, chci Ti říct, DĚKUJI.

Za to, že jsi mi dovolila být u toho.
Za to, že jsi mi dovolila čerpat z moudrosti, kterou jsi byla.
Děkuji Ti za to, jak jsi zvládla život i smrt.
Za to, jak zářivá jsi.
Děkuju Ti za vše, co jsi mi předala.
Dovedla jsi mě vychovat tak, že já dnes dovedu vychovat.
A v tom všem rozpoznávám Tvůj otisk.
V Darie kus Tebe.
V její duši zní slova, která jsi říkávala mě.

Byla jsi anděl, mami, dnes už to vím.
Děkuji Ti za vše, čím jsi byla.

Tvoje Petra

The post Moje máma byla anděl appeared first on Terapeutická metoda JIH®.

Takové myšlenky jsou jako šedé myšky. Zmizí dříve, než je zachytíme, ale na pozadí nám stále dělají společnost. V dnešní době zahlcení o to více kdeco usiluje o naši pozornost, a to podstatné může unikat. Nebo jsme raději zahlceni, abychom nemuseli věnovat pozornost tomu podstatnému?

Mnoho problémů leží jinde, než se zdá.

Zdá se nám, že děti nechtějí být parťáky, a při tom soupeří rodiče o to, kdo bude lepší. Práce se zdá neřešitelná, člověk se cítí nezastupitelný, než aby řešil své vztahy a co s volným časem. Peníze odtékají, děláte si starosti a při těch starostech vám uniká čas a energie podívat se po novém příjmu.

Kam dáš pozornost – ponoříš se do problému nebo do řešení?

Je to úkol myšlenek, negativní energie – odvést naši pozornost od proudu života a přestat důvěřovat, že na každou situaci je řešení. Systém by nemusel fungovat, protože všichni by byli spokojení a nedělali si starosti. Žili bychom v Ráji. Ale víte co? Každý si svůj ráj může znovu vytvořit.

Napřímit energii do řešení skutečných příčin svých problémů.

Rozhodnout se, že i pro něj je tu možnost žít život bez sklíčenosti a marnosti. Už dávno předtím, než vznikl náš problém, existovalo na něj i řešení. Opřít se o tuto informaci je jako odhrnout oponu zapomnění toho, odkud jsme přišli. Když jsme se narodili, bylo o nás automaticky postaráno. Na zavolání byla potrava plná lásky, na pocit nepohodlí byla čistá plenka a pocit sucha a tepla. Život byl jednoduchý. S osamostatněním jsme se ale začali opírat o nedostatek. O nedůvěru ve své schopnosti.

Jistě, důkazů mohlo přicházet spousta a stále přichází, ale dej víru, že i ty máš všechny informace a schopnosti k životu. Můžeš si zase rozpomenout a odhodit omezení ega a rozumu.

Otevřít se přímočarosti a jednoduchosti řešení.

Jednoduchost není hloupost, ani primitivita. Složitost není ctnost, ani skutečná hodnota člověka. Otevři své srdce jednoduchosti řešení a lásce, která všechny složitosti narovnává.

Zástupný problém tě totiž jen odvádí od skutečného řešení. Možná se bojíš té pravdy, a tak raději manipuluješ sebe sama do nevidění skutečnosti. Ale i ta skutečnost je iluzorní. Je vyumělkovaná a vnesením pravdy skrz lásku se maže, přestává existovat.

Dej prostor projevení energie Boha ve tvém životě. Dej prostor projevení náklonnosti života k tobě. Dovol si opustit pozici vědění z omezenosti mysli. A všechno bude mít řešení.

Nikola Usvaldová – https://nikolausvaldova.cz/

The post Hledáš problém, nebo řešení? appeared first on Terapeutická metoda JIH®.

Ten pocit určitě znáte také. Víte, že potřebujete začít tvořit, že pod vašima rukama bude vznikat něco krásného, ale nemůžete přijít na to, co to bude.

Náramky? S korálky je zábava, ale není to ono. Barvy, tvary i velikosti každého korálku jako kdyby byly po chvíli trochu nuda. 

Mandaly? Našla jsem kurz, vytvořila svou první mandalu, nakoupila materiál. Trénovala jsem přesnost i sladění barev, ale i tahle radost po chvíli vyprchala. Má to vypadat ještě jinak. Ale jak?

Promlouvala jsem s Bohem, ptala se ho, co mám tvořit.

Žádala jsem ho, ať mě dovede k tomu, jak se on sám chce skrze moje tvoření projevit.

O pár dní později jsem na Instagramu zahlédla macramé panenku vloženou do obrazu. Rozbušilo se mi srdce. To je ono! To musí být ono! Blížily se zrovna Vánoce – vytvořila jsem hned tři panenky jako dárek. Udělaly radost a mě moje nadšení neopouštělo. Začala jsem vyrábět další, naslouchala impulsům, které přicházely. Panence přibyla křídla a svatozář. Kamínek nebo přívěsek, který drží v rukách. Měla jsem jasno. 

Budu tvořit anděly plné opravdové andělské energie.

V tu chvíli už bylo jasné, k čemu mě Bůh dovedl. Každá z Andělek v sobě nese energii anděla. Ať už anděla záměru, anděla ochrany, lásky nebo třeba zdraví. Andělská energie je jemná a něžná, a přesto nám dokáže být oporou pevnější než skála.

Andělky se neustále vyvíjí, objevuji nové techniky, učím se pracovat s novými nástroji. Velké poděkování patří mému muži, který mi pomohl vytvořit první Andělky po technické stránce. Naučil mě vrtat s vrtačkou, vybral šroubky a pomůcky, které k tomu potřebuji. Pomohl mi vymyslet, jak Andělky zabalit, aby se jim při cestování nic nestalo.

Velké díky patří Jarce Matuškové, autorce metody JIH. Proměnila můj život a díky ní jsem tam, kde jsem, i tím, kým jsem. Děkuji všem terapeutům metodou JIH, kteří mě v začátcích podpořili. Stejně jako patří upřímný dík vám za vaše objednávky – bez vás by Andělky nebyly.

Každý den dávám do své tvorby energii a vše dělám s láskou. Každá objednávka je originál, vytvořená jen pro vás. Mé ruce vede Bůh.

Andělky i tento text pro vás vytvořila Pavli Hrdinová, terapeut – profesionál metodou JIH

The post Jak se zrodily Andělky appeared first on Terapeutická metoda JIH®.

Hodnotíme druhé jak vypadají, co mají na sobě, jak se chovají. Posuzujeme a hodnotíme různé situace a snažíme se vymyslet, jak skončí, jak se asi budou odvíjet, nebo jak se odvíjet měly. Přemýšlíme nad budoucností a nad tím, co nás v ní čeká. Analyzujeme minulost a zkoumáme, co jsme měli udělat jinak. Hodnotíme a posuzujeme i sebe. Co, kdy, kde, jak, proč, co kdyby.

Každé hodnocení doprovází mnoho emocí. Rozum i ego nás neustále konfrontují a nutí zodpovídat, jestli jsme dostateční, nebo ne. Jestli si zasloužíme v životě to, co máme, a jestli si zasloužíme mít víc a mít se lépe – ve vztazích, ve zdraví i materiálně. Je to jejich velká hra, kterou zkouší celé lidstvo snad od té doby, co existuje. Pokud jejich našeptávání přestaneme naslouchat, čeká nás obrovská svoboda. Jak na to?

Vnímejte své myšlenky i to, jak se s nimi cítíte. Když se přistihnete, že vám hlavou běží hodnocení, ať v tom smyslu, kdy sebe ponižujete nebo naopak v tom, kdy se povyšujete nad ostatní, zastavte se. Už jen vaše uvědomění, že ta či ona myšlenka je hodnocení a křik ega, uvolňuje energii. Připomeňte sami sobě, že takové myšlenky nejsou vaší součástí a zaměřte svou pozornost jinam.

Nahraďte hodnocení a posuzování oceněním toho, co se vám na vás samotných, na lidech kolem i na životě vůbec líbí. Stejné přitahuje stejné a energie vděčnosti a oceňování není výjimkou.

autorem článku je Pavlína Hrdinová, terapeutka metodou JIH

The post Hodnocení a posuzování appeared first on Terapeutická metoda JIH®.

Splnit si svoje přání se pak mnoha z nás podařilo. Radovali jsme se nad zhmotněnými parkovacími místy, výherními losy, milými „náhodami“, které jsme si přáli prožít. Jenže pak je tu kategorie přání, po kterých toužíme mnohem víc, než po parkovacím místu, a která se, jako naschvál, odmítají dostavit.

Uvědomění toho, co v životě chceme, je skvělá záležitost pro utřídění myšlenek a priorit

Ve chvíli, kdy začneme svou touhu a záměr dávat do svého vědomí a začneme s ním pracovat, vynořují se i ty méně příjemné pocity. Rozpor mezi tím, co chceme žít a tím, co žijeme právě teď, přináší bolestivé pocity marnosti a nedůvěry. K tomu pak často i bičování sebe sama za to, že svému přání ještě dostatečně nedůvěřujeme.

Knihy i filmy nás ale instruují jasně. A tak se snažíme vizualizovat, představujeme si, jaké to je v realitě splněného přání, ale den za dnem s menším a menším tahem na branku. Jenže přání je v nedohlednu. Nebo ne?

Kde je chyba?

V životě člověka málo co funguje na základě neustálých proseb a neustálého opakování toho, co nám chybí. Pocit smutku a nedostatku je pak hybným impulsem naší energie, která i v tu chvíli plní naše přání a přináší další a další smutek a nedostatek.

Energie boha, tvořivá životní energie, kterou v sobě má každý z nás, nepotřebuje neustále opakování toho, co chceme žít.

Milý Vesmíre, čekám na svůj Cadillac!

Evička je dáma, která touží po červeném Cadillacu. Sní o interiéru v bílé kůži, tichém vrnění motoru i lesklém rudém laku. Vidí se, jak se prohání krajinou a má vítr ve vlasech. Poctivě na splnění svého přání pracuje. Každý večer, každé ráno a každou volnou chvilku si představuje, jak sedí za volantem svého vysněného červeného Cadillacu, na sedačce z bílé kůže a jak jí vlají vlasy ve větru. Uběhne týden, dva týdny a Cadillac nikde. Evička je zklamaná.

Nemá ani tušení, že existuje v jiné úrovni bytí sešlost pomocníků, kteří mají na starosti právě splnění jejího přání. Sedí v obrovské místnosti, před sebou mají nahrávky přání, které Evička vyslovila a usilovně pracují na naplnění všeho, co chtěla. Celý tým si právě rozděluje úkoly a rozvrhuje síly tak, aby se červený Cadillac s bílou kůží mohl k Evičce dostat za cenu, kterou si může dovolit, a v okamžik, který je pro ní nejvýhodnější.

Evička je neklidná z toho, že se její přání nenaplňuje. Má pocit že se do svého přání umí správně vžít, že si vizualizuje a a dělá, co může. Cadillac ale nikde ani nezahlédla. Evička je stále víc nervózní a začíná pochybovat. O všem přemýšlí a dospěla k závěru, že to své přání špatně zadala. Není vyhnutí, musí ho celé postavit znovu a přát si znovu a lépe.

Počkejte chvíli, máme tady změnu

Tým pomocníků pracuje na Cadillacu dnem i nocí. Plánuje, skládá všechny události a situace tak, aby do sebe dokonale zapadly. Těší se z představy, že Evička v novém voze brázdí silnice, a tetelí se nadšením, že už brzy se věci dají do pohybu tak, že i ona je uvidí. Vprostřed toho všeho se ale najednou ozve Evičky hlas: ”Já chci Cadillac, chci aby měl červenou barvu a aby kůže uvnitř vozu byla bílá. Chci se projíždět po kraji a mít vítr ve vlasech.”

Vedoucí týmu spěšně zastavuje všechny práce: “Počkejte chvilku, máme tady upřesnění záměru!” Evičky slovo je mu svaté. Pečlivě tedy naslouchá tomu, co Evička říká a opakuje její slova: „Ano, červený Cadillac, o tom víme. Ano, s bílou kůží, ano, má mít krásný volant, víme, že ti při jízdě mají vlát vlasy.” Zmateně se dívá do svých poznámek. Vždyť tohle přání už tu přece máme!

Když Evička opakuje svůj záměr poněkolikáté, vedoucí týmu už jen vzdechne: “Víme o tvém záměru, tvé přání známe, ale prosím, dej nám prostor, ať ho můžeme také splnit!”

Vaše důvěra je klíčem

Co myslíte, dostala nakonec Evička svůj vysněný Cadillac? Přála si dostatečně správně?

Věřím, že i ona pochopila, že cesta ke zhmotnění našeho přání není o tom kolikrát a jak často o něj žádáme. Stojí na našem přesvědčení a absolutní víře v to, že naše přání je na cestě k nám a že se na něj těšíme a nemáme strach z toho, že se k nám naše přání nedostane.

Otevřené oči i mysl a vůle reagovat vlastní aktivitou na impulsy, které přichází na základě vyslovených přání a záměrů, vám pak mohou přinést do života mnohem víc, než červený Cadillac.

autorem článku je Jarka Matušková, zakladatelka metody JIH®

The post Jak si správně přát appeared first on Terapeutická metoda JIH®.

Před pár dny jsem se stala certifikovanou terapeutkou metody JIH®. S pocitem štěstí, naplnění i odpovědnosti dělám první kroky vstříc vlastnímu podnikání. Říkám: „Haló světe, lidi, jsem tady! Umím vám pomoci!“ No jo! Jenže jak se vlastně dává dohromady podnikání? Jak oslovit ty, kteří potřebují mou pomoc? Jak se ten online svět vlastně chová? Koho se zeptat?

Objevila se možnost naučit se všechna „hejblátka“, tvořit grafiku, fotky, točit videa, sociální sítě, dokonce i umět si postavit vlastní webové stránky. Katka Šedová dala dohromady úžasný kurz pro začínající online podnikatelky, a to bylo přesně to, co jsem potřebovala.

Začínáme. Vstupuji do online světa!

Poznávám taje grafického programu Canva, zjišťuji, jak je důležité mít firemní stránku na FB, zkouším natočit své první video. Uf, je to fuška! Nevěděla jsem, že toho bude tolik. Chodím do práce, mám přítele, domácnost, někdy taky musím spát a ještě jsem si nabrala další povinnost. Času je pomálu a vidím, že nestíhám, protože „bych měla“, protože „musím“, protože „nemám čas“.

Přichází další Zoom, kde se bavíme o vymoženostech 21.století. Celá se začínám utahovat, není mi v tom moc dobře. Ale proč? Čeká mě ještě osobní konzultace a já vím, že jsem na svůj projekt týden nesáhla. O čem se asi tak budeme bavit, když jsem nic neudělala? Cítím, jako bych šla na zkoušku a navíc absolutně nepřipravená.

Katka se mě ptá: Lili, proč se na mě tolik zlobíš? Proč si myslíš, že já jsem zdrojem tvého nepohodlí? Nejdřív si říkám, cože?! Tohle přece nedělám! Ukončujeme konzultaci, mám úkoly, na kterých bych měla pracovat, jenže…

V mé hlavě nastává místo záplavy tvůrčích myšlenek ticho.

PUF

BUM

KŘACH

CVAK

Kousek skládačky našel své místo.

A pak mi to došlo!

Můj mozek se otřásá v mozkomíšním zemětřesení.

Monolog v hlavě

Ona má pravdu! Zlobím se, zlobím se, že musím něco dělat, zlobím se, že nemám čas, že je to těžké, že nevím, kudy do toh a kdo za to může? No přece Katka! Ale za co vlastně může? Dala dohromady naprosto jedinečný projekt, předává mi své zkušenosti, know how, s láskou a nadšením mě pošťuchuje kupředu a já jsem jako malý, rozmazlený spratek, který dupe nožičkou a kope kolem sebe… Ne! Nebudu to dělat!

Z uvědomění toho, jak vlastně o celé situaci přemýšlím, jsem si sedla na zadek.

Kruci!

Dva měsíce z tříměsíčního kurzu dělám, že něco dělám. Svádím vinu za své nepohodlí na někoho jiného. Tohle přece není o Katce. Tohle je o mně! O mém přístupu, o tom, co chci, o tom, že jsem se rozhodla být podnikatelkou a místo toho, abych z toho vytěžila maximum, zkoušela, ptala se, konzultovala a sdílela, stojím na místě a jen fňukám.

Tak takhle tedy ne, mám poslední měsíc, kdy se mohu opravdu něco naučit. Kdy je nutná moje aktivita!

Já na prvním místě. Ale trochu jinak.

Světe div se, dějí se zázraky. Moje priority udělaly škatulata, hýbejte se. Já jsem na první příčce. Já, moje sny, přání, touhy, moje podnikání. Přestala jsem před sebou všechny úkoly zahrabávat na „potom“ a začala jsem je aktivně plnit. Doma jsem se s přítelem domluvila, že potřebuji čas na svůj projekt. Nebudu denně vařit teplé jídlo, nebudu obden prát, jsme parťáci a přítel má taky ruce.

Začalo to fungovat, přišel úlevný pocit, když jsem si uvědomila, že mohu. Když jsem si dovolila říct, že teď potřebuji prostor. Za týden jsem toho udělala víc, než za dva měsíce. Vytvořila jsem si vizitky, poskládala FB stránku, koupila si doménu a začala tvořit vlastní webovou stránku, natočila video, napsala pár článků. Přicházejí další nápady, co zkusit, co udělat. WOW! Nikdy jsem to nedělala, ale ono mi to jde a hlavně, mě to neskutečně baví!

O mně beze mě? Už nikdy a nikde.

Do hlavy mi přišla další myšlenka. Kde všude jsem se chytila do sítí iluze, že je to o mně beze mě, kde všude dělám, že něco dělám a přitom stojím na místě s myšlenkou „ono se to samo“. Najednou přísloví „bez práce nejsou koláče“ není jen bezduchá věta, ale hluboký prožitek, který mě nutí se zvednout a jít aktivně za svým snem.

Katko, děkuji Ti, že jsi dala mému životu nový rozměr. Trpělivě jsi čekala, až mi to dojde, důrazně, ale s láskou jsi mi ukázala, že tudy cestička nepovede. Dál mě vedeš po neznámé krajině online světa a podnikání, zasvěcuješ mě do všech různých možností nabídky mých služeb a učíš mě, jak efektivně prodávat.

Změnila jsem úhel pohledu z já nemůžu, do já chci, já si přeji! I když si s webovou stránkou zrovna netykáme, seznamujeme se. Poznávám další neznámé a začínám se cítit jistěji. Jde jen o to to prostě dělat.

Dnes není můj projekt jen myšlenka, dnes už má obrys, dostává tvar, jméno a začíná se představovat světu.

Sen se začíná stávat realitou.

Liliana Marušáková – terapeut metodou JIH®

The post Sen se stává skutečností appeared first on Terapeutická metoda JIH®.

Právě teď objevuji, jaké to je popustit otěže a nechat se vést, a chci s vámi sdílet moje postřehy a uvědomění z jednoho takového dne.

…

Je sobota a moje plány jsou tak trochu nudné. Vylézt z postele dřív než děti, stihnout ještě kousek práce – nejlépe dokončit svůj projekt Cestohrátek. Uklidit, pobýt s dětmi a manželem, protože odpoledne už mám domluvenou kávu s kamarádkou.

Jenže člověk míní a pánbůh mění. Děti mě ve vstávání předběhly, takže můj plán na aktivní sobotu začal mít vážné trhliny hned ráno. Automaticky jsem po snídani začala uklízet a připravovat oběd, ale rodina mě zarazila – pojďme si udělat hezkou sobotu, mami dnes nevař, potřebuješ si také odpočinout.

Co tak najít nějakou veganskou restauraci a společně ji vyzkoušet.

Moje první reakce byla divoká. Copak nevidí, že doma se to neuklidí samo? Nevidí, že potřebuji ještě tohle a ještě tamto? A veganská restaurace, co je to vůbec za nápad? Zkrátka a dobře, moje nechuť. Nikoliv k veganskému jídlu, ale k novým a načekaným akcím, které nemám pod kontrolou. Uvědomila jsem si, jak reaguji.

Připustila jsem si, že vlastně to může být vše jinak a může to být i hezké, i když to nebude podle starých kolejí.

A jakmile jsem si to uvědomila, tak se to také začalo dít. Najednou i děti byly  připravené vyrazit a nemusela jsem je popohánět. Manžel ve vidině klidného domu souhlasil, že on si dá něco doma a my ať vyrazíme, že toho využije a bude mít klid na práci. V cestě už nám nic nestálo.

A to úplně doslova. Vyjeli jsme do centra Prahy, která je v sobotu okolo poledne poloprázdná, rozespalá a přitom nádherně svá.  Prošli jsme se kolem Vltavy a okolo Rudolfina směřovali ke Staroměstskému náměstí. I tam bylo krásně liduprázdno, jen filmaři kulisami přetvářeli okolí.

Po chvíli jsme našli vytouženou restauraci a vybrali si dobroty k obědu. Bylo to výborné a navíc – po velmi dlouhé době jsme opět poseděli v restauraci.

Po obědě jsme pro lepší výhled vyšlápli na Letnou k metronomu.

Odpoledne nás čekala ještě návštěva strašnické Gutovky, skvělého místa pro nejrůznější aktivity dětí všech věkových kategorií. Najdete tu snad všechno od dětského hřiště, přes vodní svět s klouzačkami, skatepark, hokej, plážový volejbal, basket a dokonce i minigolf. Ten mě pohltil, s dětmi jsme si potrénovali trpělivost a bylo nám pospolu moc fajn.

…

Uvědomila jsem si, že kvůli krásně prožitému dni nemusím až na konec světa, i když cestování miluji. Pokud se člověk nechá překvapovat tím, co může potkat i třeba za humny, můžete si připadat jako na dovolené kdekoliv. Potřebujete jen chuť objevovat a opustit kontrolu nad tím, jak mají věci vypadat. Život se o nás stará a má vždycky po ruce něco skvělého.

Mějme každý den nevšedně všední

Iva Zahran Kyselová – budoucí terapeutka metodou JIH

https://ivanaceste.cz/

The post Milý dnešku, překvap mě! appeared first on Terapeutická metoda JIH®.

Hlavně žádné změny

Naším návykem a automatismem je například i způsob, jakým držíme tužku nebo jak chodíme či dýcháme, ale také způsob našeho přemýšlení o nás samotných i o světě kolem. Lidský mozek navyklosti vyhledává a záměrně pěstuje. Fungovat v automatismech je pro něj prostě jednoduché, a tak se snaží o sto šest, aby těch navyklostí bylo co nejvíce a co nejlépe natrénovaných. Hlavně žádné změny, žádné novoty! To ho stojí příliš energie.

Dobré nebo špatné – stačí, že jsou

Co už náš – v tomhle trochu líný – mozek moc nezajímá, je “kvalita” našich návyků. Nezáleží mu na tom, jestli si stylem chůze, který jste se naučili a který je pro každého člověka něčím trochu specifický, ublížíte a budou vás z něj bolet záda nebo koleno. Nezajímá ho ani, jestli si ubližujete tím, jak jste zvyklí o sobě přemýšlet. Mozek i mysl, která ho obývá, se spokojí s tím, že takhle to prostě je a nestojí je to moc práce.

Proč pracovat s návyky?

Ať se rozhodneme řešit, že nás z dlouhé chůze bolí záda, nebo že máme nízké sebevědomí, uvědomění si a pojmenování svých návyků je prvním krokem k tomu, abychom je změnili. 

Co se stane, když se při práci na sobě na svoje navyklosti a navyklá přesvědčení nezaměříme? Možná jste to zažili i vy – nadšení z kurzu, terapie nebo lekce cvičení bylo zprvu ohromné a drželo vás v tom spokojeném a odhodlaném stavu, ale postupně vyprchávalo a nakonec se dostavil ten zvláštní pocit marnosti – tak a jsem tam, kde jsem byl. Návrat k zažitým zvyklostem je někdy velmi nenápadný, a tak ani nepostřehneme, kde a kdy jsme na svoje “staré já” kývli. Zarazíme se až ve chvíli, kdy se dostaví stejné bolesti a stejné životní trable.

Jak na to?

V metodě JIH® dobře víme, jak nás navyklosti a “staré koleje” dokážou potrápit. A protože věříme, že ani na této cestě nemá být nikdo sám, připravili jsme pro vás prostředí, ve kterém se budete starých návyků zbavovat snáz a s velkou podporou. Akademie metody JIH® je uzavřená členská sekce s unikátním programem opakovaných 21denních výzev s jediným cílem – pomoci vám rozpoznat vaše navyklosti v pohledu na sebe i na svět a nastartovat jejich změnu. V Akademii se vám dostane péče autorek metody JIH® Jarky Matuškové a Hanky Mokré a kromě výzev vás tu čeká spousta dalšího obsahu, který jinde nenajde. Více informací o tom, co od Akademie můžete čekat a jak se k ní připojit najdete zde: https://freli.cz/akademie/

The post Jak fungují návyky? appeared first on Terapeutická metoda JIH®.

Únava je informace. Naše tělo jí reaguje na fyzickou zátěž, vybízí nás tak k odpočinku a ponechání prostoru k regeneraci. Stejnou únavou ale odpovídá i na zátěž psychickou, pro oči neviditelnou. Ačkoliv je taková únava z velké části důsledkem činnosti naší mysli, ta samá mysl nás často přesvědčuje o tom, že k únavě není důvod a navrch přidá hodnocení, že nic nevydržíme. Jak jinak, když jsme “celý den nic nedělali, a přesto jsme unavení”.

Psychická práce ale není o nic méně namáhává, než ta fyzická. Tělo na ní reaguje velmi podobně, alespoň co se pověstné stresové reakce týče – vyplavuje příslušné hormony, zvyšuje krevní tlak, napíná a aktivuje svaly. Fyzická práce ale bývá jasně ohraničená – procházka nebo jízda na kole trvají od – do. Po výkonu může nastoupit příjemná únava a odpočinek. Ale když na nějaký takový výlet vyráží naše mysl, obvykle na něm nestráví jen pár minut nebo hodin.

Jedna z nejčastějších energií, kterou nás naše mysl v životě zbytečně vyčerpává, je kontrola. Nutí nás být neustále ve střehu, v pohotovosti, připravenosti – právě té, kterou naše mysl přenáší i na tělo. Vlastně nám tak nikdy nedovolí si vydechnout, jsme-li naučeni například kontrolovat, jak nás vnímá naše okolí, podstupujeme takovou zátěž téměř neustále. Kontrolujeme a snažíme se vyhovět představám ostatních i představám naší vlastní mysli, která nám ale neprozradí, že tenhle závod se nedá vyhrát.

Mysli to navíc zpravidla nestačí a roztáčí další nekonečnou spirálu. V rukávu má ještě ublížení, že nikdo nevidí, jak moc se snažíme a kontrolu toho, abychom se zase snažili o kus víc. Protože pak už to určitě bude fungovat, každý nás bude mít rád a život bude konečně jen dobrý. Nebo ne? Ne!

Máme pro vás lepší recept!

1. Nechtějte se zavděčit všem

Naplnit potřeby každého kolem vás je prostě nemožné. Zaměřte se v první řadě na ty svoje, tak sobě i svému okolí nakonec prospějete nejvíc. Tisíc lidí má zkrátka tisíc chutí a je v pořádku, že někdo bude jídlo, které servírujete, milovat a jiný zase nenávidět.

2. Nehodnoťte a neposuzujte

Mysl dobře ví, jak na nás. Porovnáváním a hodnocením dokáže rozbít naši sebedůvěru na prach a dobře ví, že každý z nás má v sobě zakódovanou touhu být přijímán. Učte se vidět sami v sobě jedinečnost, stejně jako v každém dalším člověku kolem sebe. Je-li každý z nás jedinečný, nemůžeme si konkurovat.

3. Nechtějte výsledek okamžitě

Ne nadarmo se říká, že trpělivost růže přináší. Energii změníme lusknutím prstu, odezvě v realitě, budování nových návyků a nabytí jistoty to někdy trochu trvá. Dovolte si důvěřovat běhu věcí natolik, že nebudete chtít vidět výsledek teď hned. Je snadné kývnout na to, že  “se nic neděje” a pro jistotu už pak ani nic nového nezačínat, ale je to jen další cesta k sabotáži sebe sama.

4. Vaše tělo je váš parťák

V těle chyba není. Vaše tělo je vám tím nejlepším partnerem, který trpělivě promlouvá a ukazuje, co je potřeba. Připusťte, že ho jako takové chcete a můžete vnímat i vy.

5. I cestu k cíli si můžete užít

Ať už pracujete na čemkoliv – sobě, vztahu, rodině či nové práci a finančním zázemí, kontrola toho, co děláte a jak to vypadá, nikdy není řešení. Důvěřujte svému životu i sobě, že ty správné impulsy k vám vždycky přijdou jasně a zřetelně, a vy na ně zareagujete tím nejlepším možným způsobem. A zatím se dívejte kolem sebe a připusťte, že svět má pro vás mnoho dobrého a krásného už teď.

The post Zatočte s únavou! appeared first on Terapeutická metoda JIH®.

Tvořit barvami je to pro mě úžasná možnost a způsob…

• jak se uvolnit
• jak vyjádřit emoce
• jak se zbavit stresu a napětí
• jak stopnout mozek od otravných myšlenek
• jak si užít moment tady a teď
• jak dávat důvěru svému vnitřnímu vedení
• jak objevovat dál a dál svou kreativitu a dát jí prostor
• jak se učit nehodnotit a nesrovnávat se
• jak se radovat z tvoření a z krásy, která vzniká
• jak dávat čas sobě a pro sebe

Všechny body mi dávají ohromný smysl, a když teď na ně tak koukám, mám dokonce pocit, že jdou krásně za sebou. Tak, jak je vnímám, když tvořím. Chtěla jsem se u nich rozepsat, až mi došlo, že by u všech stálo to stejné.

Jsou to…

• osvobozující
• uvolňující
• ozdravné
• radostné
• smysluplné
• vzájemně propojené

…dílky, které tvoří celek.

A tím jsem JÁ.

autorkou textu je Martina Zelenická, kouč osobního rozvoje metodou JIH, lektorka Automatické kresby diagnostické a spoluzakladatelka centra osobního rozvoje metodou JIH Eloa v Ústí nad Labem.

Martina také díky svojí lásce k barvám a všemu krásnému tvoří jedinečné šperky s poselstvím, plné dokonalých barev i energie – najdete je tady https://centrumeloa.cz/e-shop/ .

The post Láska k barvám appeared first on Terapeutická metoda JIH®.