I v tomto případě cítím rozdílnost mého prožitku a přístupu „před JIHem a po JIHu“. Možnost a schopnost být natolik vnímavá k tomu, co se právě odehrává, mi vždy usnadnila situaci. Nejsem slabá nátura, ale spíš typ, který přebírá odpovědnost za ostatní. Když mám pocit, že je toho na ně příliš, pasuji se do role matky Terezy a všechno za ně držím v energiích i v realitě. V rodině je tato tendence ještě o mnoho silnější. Velmi jsem ocenila pomoc všech kamarádů, terapeutů metody JIH, kteří mi pomohli tyto náročné časy překonat.

Už žádné další „až“

Věřím, že si svůj odchod člověk objednává. Svým postojem k životu, smýšlením o sobě, vztahem ke svému tělu, rozhodnutím. Duše dokoná, co bylo jejím úkolem, a nastane čas. Ale pokud má příležitost dojít ke svému vnitřnímu smíření, pochopení, odpuštění ve sdílení s ostatními, je to dar – pro všechny.

Až teď si uvědomuji, jaká je pocta mluvit s odcházejícím člověkem i jeho blízkými otevřeně o tom, co cítíme a jak situaci vnímáme. Najednou jsou viditelné věci, které dříve nebyly, vše odkládané se jeví jako urgentní. Už totiž nejde vyslovit ani jedno „až“.

Stud, strach a bolest jdou stranou. Cítíme, že je všechno najednou víc doopravdy, a není kam uhýbat. Vnímám jako velmi důležité nebát se témat, které daný člověk otevírá. Uklízí v sobě a potřebuje říct i dlouho nevyřčené. Někdy to byly i příhody, které babička držela pod pokličkou desítky let. Až na sklonku života se jim dokázala zasmát, když pochopila, že bylo zbytečné se jimi trápit.

Pamatuji si z těch dob stavy totální fyzické paralýzy a bolestí těla. Vnímala jsem tak strachy mezi námi všemi, vše, nač jsme reagovali i postoj ke smrti jako takové. Strach, jak zvládneme situaci teď a potom.

Babička odešla v nedožitých 101 letech. Poslední rok jsme ve třech řešili 24hodinovou péči. Každý máme své limity a po této zkušenosti je pro mě naprosto pochopitelné, že někdo čestně přizná, že na to nemá.

Pomoc se najde, stačí natáhnout ruku

Obdivuji všechny, kteří zvládají náročnou péči o své blízké. Je to velmi vyčerpávající stav, který vyžaduje práci s tím, kde a jak si dobít baterky, abychom sami přežili ve zdraví.
V době, kdy jsme se o babičku intenzivně starali, jsem byla po onkologické léčbě, moje mamka po velmi těžké mozkové mrtvici a třetí do party, táta, měl pocit, že musí v rámci náročné péče o babičku chránit nás dvě. Byl vyčerpaný, nechtěl si to přiznat a dlouho nechtěl dovolit, abychom si nechali pomoci od někoho jiného. Bral to jako své selhání.

Kam až člověk musí někdy zajít, aby jeho hlas byl slyšet a jeho „NE, už dost, už ubližujeme sobě“ vůbec někdo vnímal? Zase to rozhodnutí. Rozhodnout se, že pomohu, ale ne za cenu, že sama padnu k zemi, jsem vyslovila první. Byla jsem „jen“ ochotná hledat další řešení tak, aby babička mohla zůstat doma.

Hranici určuje každý sám

Byla jsem vděčná, že jsem si sama nechala pomoci od terapeutů metody JIH. Když moc chceme, zapomínáme vnímat, kdy nám vlastní tělo vystavuje stopku. Pokud bych šla dál za hranice svých možností, opět by mě to velmi bolelo.

Nezlobila jsem se na tátu, že se tak stará a nechce to vzdát. Ale viděla jsem, jak moc ubližuje v tu chvíli sám sobě. Kde je hranice? Tu si musí určit každý sám za sebe. A ano – i ve své urputnosti, zodpovědnosti, bolesti, smutku a možná někdy až s příchutí toho, že se přece obětovat musí.

Od doby babiččina odchodu jsem byla při umírání blízkého ještě několikrát. Bolí to strašně, ale pod tou bolestí je jen vnímání duše, která se rozhodla, že je čas jít, a proto to právě tak bylo správné. Jen naše strachy a v energii lidstva dogmatické vnímání smrti jsou plné tíhy, zmaru a bolesti. Při každé vzpomínce na kohokoli z těch, kteří odešli, mi opět pomáhá jen to, že se dokážu opřít o hloubku svého vnímání. Právě tam cítím ten klid, lehkost, přirozenost.

JIH mi zachránil život, ale také mi pomohl zvládnout smrt.

autorkou článku je Jana Urbanová, terapeut profesionál metody JIH

www.urbanovajana.cz
FB Konečně zdravá

The post Až na druhý břeh appeared first on Terapeutická metoda JIH®.

S.O.S

Tehdy jsem byla v situaci, kterou si nikdo nepřeje zažít. Moje mamka byla po velmi těžké mozkové mrtvici s nadějí na přežití se limitně blížící nule. Tehdy ještě žila její maminka, o kterou jsme se starali. Zprávy od lékařů byly velmi nepovzbudivé, statistiky hovořily jasně.
Přesto ve mě zůstával pocit, že je všechno jinak. Pochopitelně i obří strach, ale věděla, že takhle to už nevydržím, že musí být způsob jak pomoci, mámě, sobě i všem okolo. Dostala jsem kontakt na autorku metody JIH® Jarku Matuškovou.

Úleva přišla navzdory všemu kolem

Zavolala jsem jí a proběhla velmi krátká terapie. Teď už tomu rozumím Jasné Informace Hned Tehdy jsem nechápala, odkud to bere, proč říká to, co já někde v hloubce opravdu cítím, ale mám strach na to jen pomyslet, natož vyslovit. V telefonu se ozvalo něco jako „Cítím tam tohle, tohle a tohle…. toto načítáš od táty, držíš celou rodinu, zasahuje tam ještě tato a tato energie. Odpojuju… , sundavám…, ruším… “ Víc než slova si ale pamatuji pocit, který jsem i v takto těžké chvíli zažila. Přicházela úleva, přes to všechno, co se u nás dělo.

Od té doby jsme si s Jaruškou volaly ještě několikrát s novými zprávami od lékařů i od nás. Jaruška tehdy vnímala i po několika dnech to, že to mamka zvládne, jen jí zůstane malá památka, která jí to vždy připomene. A měla pravdu – na mamku se chodili z celého oddělení dívat jako na přírodní úkaz, protože po 5 týdnech odkráčela z nemocnice „jen“ s velmi zhoršeným zrakem a rozdvojeným viděním (a i to se po čase zlepšilo).

Přestaň se bát! Jak to udělat?

Opuštění strachu, když vám všichni tvrdí, že máma zemře a vy cítíte ohromný klid uvnitř sebe. Dáváte jsem máme uvnitř sebe možnost volby, naprosto vědomě, že to, co si ona vybere je správné. A ten klid mě neopouštěl, to pro mě byl v té chvíli zázrak zažít. Sama bych to nezvládla, Jarka udělala spoustu práce nejen pro mamku, ale i pro mě.

Během návštěv v nemocnici jsem zažívala neuvěřitelné stavy vnímání toho, co se děje, na jiné úrovni. Dnes už vím proč. Byla jsem jen „tady a teď“, naladěná na svou boží podstatu. V tu chvíli jsem dokázala vnímat mnohem víc, než mě kdy napadlo. Když je navíc ochoten vydat se na milost tomu, jak se druhý rozhodne – žít nebo odejít a cítí, že i toto je správné, tak to i přes veškerý smutek a žal, že se jedná o mámu, přinášelo i úlevu.

První a osudové

Nerozuměla jsem stále tomu všemu, co jsem od Jarky při našich konzultacích slyšela, ale cítila jsem, že to je to, co potřebuji poznat a umět. Přihlásila jsem se na jednu z prvních Škol života v Děčíně, které Jarka vedla.
Tehdy jsme se setkaly osobně poprvé. Krásná žena s velkým srdcem, která má sílu a kuráž obejmout svět. Jde pravdou a láskou a ukazuje, co tato slova v obyčejném žití opravdu znamenají. Pomáhá těm, kterým došlo, že není hanba si říct v životě o pomoc. Kdybych to tehdy neudělala, nebyla by tu ani máma a, jak se ukázalo po nějakém čase, ani já.

Posílám to dál

Metoda JIH® je od té doby součástí mého života. Sama jsem se po čase stala terapeutem a našla směr, ve kterém tvořím . Na Školách života učím děti i dospělé vnímat sebe a pracovat se svými myšlenkami, postoji, emocemi. Vedu je k otevřené komunikaci a upřímnosti bez her vůči sobě i okolí.

Zapojuji metodu JIH® do aromaterapie, věnuji se cvičení CPT-M, nabízím individuální terapie telefonicky i osobně. Ať už se setkáme kdykoliv a kdekoliv, těším se, že budu moci svoje pochopení a vědomí toho, že život je tu skutečně pro naši radost a objevování, poslat dál.

autorem článku je Jana Urbanová, terapeutka a profesionálka metody JIH®

www.urbanovajana.cz

The post Moje první setkání s metodou JIH® appeared first on Terapeutická metoda JIH®.

Autopilot nebo odvážný pilot?

V zásadě je to vlastně jednoduché – život nás jen učí se na něj dívat s nadhledem, v pravdě a ve smýšlení a konání s láskou k sobě i druhým.
Metoda JIHⓇ je stejně terapeutická metoda, jako návod na život. Díky ní mi dochází, jak moc je za vše, co se nám v životě děje, zodpovědný náš vlastní postoj. Už se nepotřebuji chytat na udičku „to ne já, to oni“. Vždy, když mě to nutí ukázat prstem na někoho druhého, vzápětí se ptám, co mě to nutí, proč je to tak pro mě snazší, co s tím udělám?
Ta změna se nestane lusknutím prstu, ale postupnou prací, uvědoměním a přijímáním nového postoje.
I když to není vždy jednoduché, vyškolený terapeut vám s tím umí pomoci.

Co opravdu žijeme a jak se to dá napravit

Právě to je podstatou projektu ŠKOLA ŽIVOTA. Různá témata ze života, vždy postavená ve vztahu k JÁ, která dostáváme pod drobnohled cítění a vnímání. Hledá se vše, co ovlivňuje život v různých oblastech a předáváme jak s tím pracovat. Kde si člověk způsobil, že se posun zastavil, v čem jde proti sobě, jak o tom smýšlí. Návrat k našim zastrčeným snům, na které jsme třeba ztratili odvahu anebo jsme si nikdy nedovolili opravdu snít. Ve škole život se učí žít podle nových pravidel – s láskou k sobě.

Sama jsem tímto kurzem začala pracovat sama na sobě a vybavuji si má JO-AHA nad zjištěními, k čemu mě vedou mé nově objevované poznatky v cítění a vnímání. Změnila jsem práci, partnera, začala jsem uzdravovat můj život po těžké nemoci zevnitř. Od sebe, svými postoji, novými rozhodnutími a vybíráním toho, co už žít nechci a co naopak do života potřebuji.

Ráda přirovnávám Školu života k 10měsíčnímu sledování naší zahrádky, kterou není nic menšího než náš život. Zjištujeme, co nám v ní roste, jak se čemu daří, co už dál pěstovat nechceme anebo naopak, co nám v ní chybí a po čem toužíme. Stáváme se aktivními zahradníky, kteří tvoří krásnější zahrady.

ŠKOLA ŽIVOTA je nejen pro DOSPĚLÉ, ale i pro DĚTI

Děti potřebují stejně jako dospělí pozornost a otevřenou komunikaci. Proto vznikl koncept ŠKOLIČKY ŽIVOTA PRO DĚTI. Úžasné texty připravila Jaruška Matušková a já se pustila do realizace a vymýšlení her pro děti na témata jim blízká. Moje parťačka Simona Vrabcová chtěla být také u toho a musím přiznat, že je to pro nás obě luxusní zážitek.
Rozhodly jsme se, že je nejlepší cesta jít příkladem a přiznaly jsme, jak jsme to v jejich letech cítily my. Jaké pocity v nás byly v různých situacích, před spolužáky, vůči rodičům. Rozpoutáváme diskuzi a někdy se nestačíme divit, o čem všem děti ve věku 7-13 let přemýšlí a co je trápí. Vytváříme bezpečné prostředí pro sdílení a vedeme děti ke vzájemné podpoře mezi sebou.

Náš cíl je prostý, dovést děti do vnímání toho, jak úžasní a jedineční jsou právě takoví, jací jsou. Otevřít je pro komunikaci s rodiči, aby si v jejich vlastních rodinách dokázali říct, jak se opravdu cítí. A mnohde bude dítě inspirací rodičům, aby to pak i oni dokázali snáz.

Učíme děti vnímat sebe i druhé

Ukázat jim, že to jak o sobě smýšlí, předurčuje jejich úspěch nebo neúspěch. Téma nehezkých vztahů mezi spolužáky, dokonce i šikany, je bohužel poměrně často zmiňované. Nechceme hrát s dětmi hru, že „oni“ jsou ti špatní nebo dobří. Ale formou psychologických her jim ukázat jak se mají tendenci chovat v různých situacích. Mnohem snáz si pak v reálu uvědomí, jestli se jim to divné prosakuje do jejich chování anebo se již cítí na to se k situaci postavit jinak.
Už po prvním setkání byly reakce dětí mezi sebou nádherné. Byla v tom cítit vzájemná podpora, pochopení, soucit a to je přesně to, co jsme chtěly se Simonou vytvořit – bezpečný prostor pro sdílení. Třeba z nich vzejdou životní kamarádi a pracovní parťáci anebo si jen jednou řeknou .. JO AHA, to už jsem cítil/a, cítím, že tudy cesta nevede. A budou se ptát víc svého těla, co jim napovídá.

A my se opravdu bavíme nad vymýšlením variant a her jak jim přiblížit, co všechno v sobě mají, dovést je hlouběji do rozkrytí jejich pocitů a k objevení toho největšího pokladu – sama sebe.

Na závěr se hodí komentář 9letého kluka z kurzu …„Je to super, vadí mi na tom jen ten název ŠKOLA“

Ale život je škola pro každého z nás, ať jsme malí nebo velcí.

Jana Urbanová

termíny Školiček života pro děti a možnost přihlášení najdete na www.detskejweb.cz

www.urbanovajana.cz

The post Škola života- základní kurz metody JIHⓇ pro malé i velké appeared first on Terapeutická metoda JIH®.