Zatočte s únavou!

Býváte často unavení? Možná, že nemusíte být. Únava je přirozená reakce našeho těla, ale nemá být normálním a téměř trvalým stavem bytí, za jaký ji někdy mylně považujeme.

Únava je informace. Naše tělo jí reaguje na fyzickou zátěž, vybízí nás tak k odpočinku a ponechání prostoru k regeneraci. Stejnou únavou ale odpovídá i na zátěž psychickou, pro oči neviditelnou. Ačkoliv je taková únava z velké části důsledkem činnosti naší mysli, ta samá mysl nás často přesvědčuje o tom, že k únavě není důvod a navrch přidá hodnocení, že nic nevydržíme. Jak jinak, když jsme “celý den nic nedělali, a přesto jsme unavení”.

Psychická práce ale není o nic méně namáhává, než ta fyzická. Tělo na ní reaguje velmi podobně, alespoň co se pověstné stresové reakce týče – vyplavuje příslušné hormony, zvyšuje krevní tlak, napíná a aktivuje svaly. Fyzická práce ale bývá jasně ohraničená – procházka nebo jízda na kole trvají od – do. Po výkonu může nastoupit příjemná únava a odpočinek. Ale když na nějaký takový výlet vyráží naše mysl, obvykle na něm nestráví jen pár minut nebo hodin.

Jedna z nejčastějších energií, kterou nás naše mysl v životě zbytečně vyčerpává, je kontrola. Nutí nás být neustále ve střehu, v pohotovosti, připravenosti – právě té, kterou naše mysl přenáší i na tělo. Vlastně nám tak nikdy nedovolí si vydechnout, jsme-li naučeni například kontrolovat, jak nás vnímá naše okolí, podstupujeme takovou zátěž téměř neustále. Kontrolujeme a snažíme se vyhovět představám ostatních i představám naší vlastní mysli, která nám ale neprozradí, že tenhle závod se nedá vyhrát.

Mysli to navíc zpravidla nestačí a roztáčí další nekonečnou spirálu. V rukávu má ještě ublížení, že nikdo nevidí, jak moc se snažíme a kontrolu toho, abychom se zase snažili o kus víc. Protože pak už to určitě bude fungovat, každý nás bude mít rád a život bude konečně jen dobrý. Nebo ne? Ne!

Máme pro vás lepší recept!

1. Nechtějte se zavděčit všem

Naplnit potřeby každého kolem vás je prostě nemožné. Zaměřte se v první řadě na ty svoje, tak sobě i svému okolí nakonec prospějete nejvíc. Tisíc lidí má zkrátka tisíc chutí a je v pořádku, že někdo bude jídlo, které servírujete, milovat a jiný zase nenávidět.

2. Nehodnoťte a neposuzujte

Mysl dobře ví, jak na nás. Porovnáváním a hodnocením dokáže rozbít naši sebedůvěru na prach a dobře ví, že každý z nás má v sobě zakódovanou touhu být přijímán. Učte se vidět sami v sobě jedinečnost, stejně jako v každém dalším člověku kolem sebe. Je-li každý z nás jedinečný, nemůžeme si konkurovat.

3. Nechtějte výsledek okamžitě

Ne nadarmo se říká, že trpělivost růže přináší. Energii změníme lusknutím prstu, odezvě v realitě, budování nových návyků a nabytí jistoty to někdy trochu trvá. Dovolte si důvěřovat běhu věcí natolik, že nebudete chtít vidět výsledek teď hned. Je snadné kývnout na to, že  “se nic neděje” a pro jistotu už pak ani nic nového nezačínat, ale je to jen další cesta k sabotáži sebe sama.

4. Vaše tělo je váš parťák

V těle chyba není. Vaše tělo je vám tím nejlepším partnerem, který trpělivě promlouvá a ukazuje, co je potřeba. Připusťte, že ho jako takové chcete a můžete vnímat i vy.

5. I cestu k cíli si můžete užít

Ať už pracujete na čemkoliv – sobě, vztahu, rodině či nové práci a finančním zázemí, kontrola toho, co děláte a jak to vypadá, nikdy není řešení. Důvěřujte svému životu i sobě, že ty správné impulsy k vám vždycky přijdou jasně a zřetelně, a vy na ně zareagujete tím nejlepším možným způsobem. A zatím se dívejte kolem sebe a připusťte, že svět má pro vás mnoho dobrého a krásného už teď.