Škola života- základní kurz metody JIHⓇ pro malé i velké

Malé děti jsou mnohem snáze než my dospělí samy sebou. Výraznější zlom ale nastává téměř vždy po nástupu do školy, kdy vplouváme do matrixu lidstva. Najednou se pomyslně ztrácí ta možnost vyjádřit se vždy, upřímně a naplno. Začínáme skrývat naše bebíčka na duši, domněnky se stávají dogmatem a pod závoj iluze postupně házíme vše, co se nám nechce řešit nebo to ani řešit nemůžeme. Cítíme se mnohdy biti tím, co žijí naši rodiče, spolužáci, kamarádi. Ale jak se oprostit od té situace a divného pocitu, že je něco naše vina a jsme zodpovědní jak se druzí cítí?
Pak se pustíme do dospělého života a navazujeme plynule na to, co jsme si v dětství nastřádali. To vše je základem našeho postoje k sobě, k ostatním, našim snům a odvaze si za nimi jít.

Můj nastřádaný balík byl pořádně veliký. Stále se učím řešit přicházející situace lépe a tak, abych nešla proti sobě. Mnohdy mě napadlo – kdybych já tohle všechno uměla dát do souvislostí mnohem dřív. Ale hra na „kdyby“ nemá smysl. Nebylo-li to tak v mém případě, může to tak ale být v případě těch, kteří se rozhodnou dříve než já vyhodit z kokpitu autopilota a sednout si se vší zodpovědností z knipl sami.

Autopilot nebo odvážný pilot?

V zásadě je to vlastně jednoduché – život nás jen učí se na něj dívat s nadhledem, v pravdě a ve smýšlení a konání s láskou k sobě i druhým.
Metoda JIHⓇ je stejně terapeutická metoda, jako návod na život. Díky ní mi dochází, jak moc je za vše, co se nám v životě děje, zodpovědný náš vlastní postoj. Už se nepotřebuji chytat na udičku „to ne já, to oni“. Vždy, když mě to nutí ukázat prstem na někoho druhého, vzápětí se ptám, co mě to nutí, proč je to tak pro mě snazší, co s tím udělám?
Ta změna se nestane lusknutím prstu, ale postupnou prací, uvědoměním a přijímáním nového postoje.
I když to není vždy jednoduché, vyškolený terapeut vám s tím umí pomoci.

Co opravdu žijeme a jak se to dá napravit

Právě to je podstatou projektu ŠKOLA ŽIVOTA. Různá témata ze života, vždy postavená ve vztahu k JÁ, která dostáváme pod drobnohled cítění a vnímání. Hledá se vše, co ovlivňuje život v různých oblastech a předáváme jak s tím pracovat. Kde si člověk způsobil, že se posun zastavil, v čem jde proti sobě, jak o tom smýšlí. Návrat k našim zastrčeným snům, na které jsme třeba ztratili odvahu anebo jsme si nikdy nedovolili opravdu snít. Ve škole život se učí žít podle nových pravidel – s láskou k sobě.

Sama jsem tímto kurzem začala pracovat sama na sobě a vybavuji si má JO-AHA nad zjištěními, k čemu mě vedou mé nově objevované poznatky v cítění a vnímání. Změnila jsem práci, partnera, začala jsem uzdravovat můj život po těžké nemoci zevnitř. Od sebe, svými postoji, novými rozhodnutími a vybíráním toho, co už žít nechci a co naopak do života potřebuji.

Ráda přirovnávám Školu života k 10měsíčnímu sledování naší zahrádky, kterou není nic menšího než náš život. Zjištujeme, co nám v ní roste, jak se čemu daří, co už dál pěstovat nechceme anebo naopak, co nám v ní chybí a po čem toužíme. Stáváme se aktivními zahradníky, kteří tvoří krásnější zahrady.

ŠKOLA ŽIVOTA je nejen pro DOSPĚLÉ, ale i pro DĚTI

Děti potřebují stejně jako dospělí pozornost a otevřenou komunikaci. Proto vznikl koncept ŠKOLIČKY ŽIVOTA PRO DĚTI. Úžasné texty připravila Jaruška Matušková a já se pustila do realizace a vymýšlení her pro děti na témata jim blízká. Moje parťačka Simona Vrabcová chtěla být také u toho a musím přiznat, že je to pro nás obě luxusní zážitek.
Rozhodly jsme se, že je nejlepší cesta jít příkladem a přiznaly jsme, jak jsme to v jejich letech cítily my. Jaké pocity v nás byly v různých situacích, před spolužáky, vůči rodičům. Rozpoutáváme diskuzi a někdy se nestačíme divit, o čem všem děti ve věku 7-13 let přemýšlí a co je trápí. Vytváříme bezpečné prostředí pro sdílení a vedeme děti ke vzájemné podpoře mezi sebou.

Náš cíl je prostý, dovést děti do vnímání toho, jak úžasní a jedineční jsou právě takoví, jací jsou. Otevřít je pro komunikaci s rodiči, aby si v jejich vlastních rodinách dokázali říct, jak se opravdu cítí. A mnohde bude dítě inspirací rodičům, aby to pak i oni dokázali snáz.

Učíme děti vnímat sebe i druhé

Ukázat jim, že to jak o sobě smýšlí, předurčuje jejich úspěch nebo neúspěch. Téma nehezkých vztahů mezi spolužáky, dokonce i šikany, je bohužel poměrně často zmiňované. Nechceme hrát s dětmi hru, že „oni“ jsou ti špatní nebo dobří. Ale formou psychologických her jim ukázat jak se mají tendenci chovat v různých situacích. Mnohem snáz si pak v reálu uvědomí, jestli se jim to divné prosakuje do jejich chování anebo se již cítí na to se k situaci postavit jinak.
Už po prvním setkání byly reakce dětí mezi sebou nádherné. Byla v tom cítit vzájemná podpora, pochopení, soucit a to je přesně to, co jsme chtěly se Simonou vytvořit – bezpečný prostor pro sdílení. Třeba z nich vzejdou životní kamarádi a pracovní parťáci anebo si jen jednou řeknou .. JO AHA, to už jsem cítil/a, cítím, že tudy cesta nevede. A budou se ptát víc svého těla, co jim napovídá.

A my se opravdu bavíme nad vymýšlením variant a her jak jim přiblížit, co všechno v sobě mají, dovést je hlouběji do rozkrytí jejich pocitů a k objevení toho největšího pokladu – sama sebe.

Na závěr se hodí komentář 9letého kluka z kurzu …„Je to super, vadí mi na tom jen ten název ŠKOLA“

Ale život je škola pro každého z nás, ať jsme malí nebo velcí.

Jana Urbanová

termíny Školiček života pro děti a možnost přihlášení najdete na www.detskejweb.cz

www.urbanovajana.cz