Milý dnešku, překvap mě!

Co se stane, když na chvíli necháte plavat svoji potřebu plánovat? Když necháte den jen tak plynout? Rozum vám to bude rozmlouvat, ale takový den vás odmění víc, než vůbec naplánovat dokážete.

Právě teď objevuji, jaké to je popustit otěže a nechat se vést, a chci s vámi sdílet moje postřehy a uvědomění z jednoho takového dne.

…

Je sobota a moje plány jsou tak trochu nudné. Vylézt z postele dřív než děti, stihnout ještě kousek práce – nejlépe dokončit svůj projekt Cestohrátek. Uklidit, pobýt s dětmi a manželem, protože odpoledne už mám domluvenou kávu s kamarádkou.

Jenže člověk míní a pánbůh mění. Děti mě ve vstávání předběhly, takže můj plán na aktivní sobotu začal mít vážné trhliny hned ráno. Automaticky jsem po snídani začala uklízet a připravovat oběd, ale rodina mě zarazila – pojďme si udělat hezkou sobotu, mami dnes nevař, potřebuješ si také odpočinout.

Co tak najít nějakou veganskou restauraci a společně ji vyzkoušet.

Moje první reakce byla divoká. Copak nevidí, že doma se to neuklidí samo? Nevidí, že potřebuji ještě tohle a ještě tamto? A veganská restaurace, co je to vůbec za nápad? Zkrátka a dobře, moje nechuť. Nikoliv k veganskému jídlu, ale k novým a načekaným akcím, které nemám pod kontrolou. Uvědomila jsem si, jak reaguji.

Připustila jsem si, že vlastně to může být vše jinak a může to být i hezké, i když to nebude podle starých kolejí.

A jakmile jsem si to uvědomila, tak se to také začalo dít. Najednou i děti byly  připravené vyrazit a nemusela jsem je popohánět. Manžel ve vidině klidného domu souhlasil, že on si dá něco doma a my ať vyrazíme, že toho využije a bude mít klid na práci. V cestě už nám nic nestálo.

A to úplně doslova. Vyjeli jsme do centra Prahy, která je v sobotu okolo poledne poloprázdná, rozespalá a přitom nádherně svá.  Prošli jsme se kolem Vltavy a okolo Rudolfina směřovali ke Staroměstskému náměstí. I tam bylo krásně liduprázdno, jen filmaři kulisami přetvářeli okolí.

Po chvíli jsme našli vytouženou restauraci a vybrali si dobroty k obědu. Bylo to výborné a navíc – po velmi dlouhé době jsme opět poseděli v restauraci.

Po obědě jsme pro lepší výhled vyšlápli na Letnou k metronomu.

Odpoledne nás čekala ještě návštěva strašnické Gutovky, skvělého místa pro nejrůznější aktivity dětí všech věkových kategorií. Najdete tu snad všechno od dětského hřiště, přes vodní svět s klouzačkami, skatepark, hokej, plážový volejbal, basket a dokonce i minigolf. Ten mě pohltil, s dětmi jsme si potrénovali trpělivost a bylo nám pospolu moc fajn.

…

Uvědomila jsem si, že kvůli krásně prožitému dni nemusím až na konec světa, i když cestování miluji. Pokud se člověk nechá překvapovat tím, co může potkat i třeba za humny, můžete si připadat jako na dovolené kdekoliv. Potřebujete jen chuť objevovat a opustit kontrolu nad tím, jak mají věci vypadat. Život se o nás stará a má vždycky po ruce něco skvělého.

Mějme každý den nevšedně všední

Iva Zahran Kyselová – budoucí terapeutka metodou JIH

https://ivanaceste.cz/