Moje máma byla anděl

MOJE MÁMA BYLA ANDĚL. DNES UŽ TO VÍM.

Je to už skoro 8 let co jsi mi takřka ze dne na den pláchla do nebe. Když ses rozhodla odejít z tohoto
světa a stala jsi se znovu světlem. Tedy – světlem jsi byla už i tady, ale tehdy to pro mě ještě nebylo tak viditelné.

Ten odevzdaný stav mého mládí a ta tíha okolností každodenního Tvého života vytvářela jakousi iluzi oddělenosti od sebe navzájem.
Milovala jsi malé děti. A staré lidi. Celý život jsi pro ně s láskou sobě vlastní byla oporou ve chvílích jejich odchodu na onen svět.
Obdivovala jsem Tvojí empatii, soucitnou lásku ke stáří. K lidem a jejich intimnosti v okamžiku odchodu. Vždy, kdy jsem jako malá, větší, dospělá za Tebou docházela do nemocnice, kde jsi pracovala jako zdravotní sestra.

Viděla jsem Tvou odvahu stát tváří v tvář tomu všemu. Tváří v tvář ŽIVOTU a SMRTI. Nehnula jsi ani brvou navzdory tomu všemu, co toto povolání obnáší. Dneska už tuším, co vše jsi asi ve skrytu sebe sama mohla prožívat. Mami, chci Ti říct, DĚKUJI.

Za to, že jsi mi dovolila být u toho.
Za to, že jsi mi dovolila čerpat z moudrosti, kterou jsi byla.
Děkuji Ti za to, jak jsi zvládla život i smrt.
Za to, jak zářivá jsi.
Děkuju Ti za vše, co jsi mi předala.
Dovedla jsi mě vychovat tak, že já dnes dovedu vychovat.
A v tom všem rozpoznávám Tvůj otisk.
V Darie kus Tebe.
V její duši zní slova, která jsi říkávala mě.

Byla jsi anděl, mami, dnes už to vím.
Děkuji Ti za vše, čím jsi byla.

Tvoje Petra