Jonáš, velryba a my – 1. část

Biblické příběhy znám nazpaměť. Dávno jsem se naučila vnímat, co je řečeno mezi řádky i kde se církevní výklad často zaobaluje a upravuje tak, aby se hodil svému účelu. Miluji nové úhly pohledu i inspiraci, kterou v těchto textech čerpám.

Přesto je pro mě dalším krokem mé víry sdílet tato slova. Když něco píšu, držím se faktů, i když “biblických”. I o tom jsem vedla rozhovor s Bohem. Miluji biblické příběhy, ale dosud to byla má osobní věc, o které jsem veřejně příliš nemluvila.

Mám ráda třeba ten o Jonášovi.

Moje děti ho taky měly rády, hrály si ve vaně, že jsou velryba a žerou Jonáše (každý si vezme z toho to své :-)).

Je to příběh totálního srabáctví, pohodlnosti, strachu a Boží lekce o proměně srdce. Máš pocit, že na něco v životě nemáš? Že máš před sebou nějaký úkol a fakt se ti do něj nechce? Poslechni si o Jonášovi. 

Takhle si žije, má se celkem fajn, byl asi z celkem zámožné rodiny. Jednoho dne se probudí a dost jasně slyší Boží hlas.

Víme, že když zazní Boží hlas, jasně poznáme, že to je Jeho hlas.

A ten mu řekl docela bez nějakých připrav, sbal se a jdi do Ninive. Musíš jim říct, že je zničím.  Jonášova reakce? Totálně se vyděsil, koupil si lodní lístek na úplně opačnou stranu a ještě ten den zmizel.

Na loď přišla příšerná bouře. Námořníci se modlili, každý volal ke svému bohu a pak házeli losem, aby zjistili, kdo za to může. Asi jim na té bouři přišlo něco divného. Los ukázal na Jonáše a oni zjistili, že si v klidu spí. Když z něj dostali, že je Hebrej a utíká před Bohem nebe i země, byli zděšení a říkali, jak jsi nám to mohl udělat? Co máme dělat, nechceme zemřít? Nakonec bylo jediné řešení – hodit Jonáše do vody. Bouře se uklidnila a loď odplula.

A Jonáše spolkla ryba, velká ryba.

Byl v břiše 3 dny a 3 noci, stejně, jako se na Jonáše odvolává Ježíš, který o sobě říká předem, že bude 3 dny v hrobě, jako Jonáš v rybě.

Víte, to město Ninive bylo tak velké, že člověk šel 3 dny, než ho přešel. A ti lidé nebyli moc milí. Dokonce byli celkem vyhlášení hrdlořezové, kteří dělali okolním lidem a cizincům moc ošklivé věci. A Jonáš má projít městem a říkat jim, haló, Bůh vás zničí, připravte se na to! To je jako jet do NYC a nebo někam do Arábie a něco tam halekat o pravém Bohu a že to doteď dělali blbě. Byl to velký úkol a dost nebezpečný úkol. Vůbec se mu nedivím, že se na to necítil.

Ale když si poplakal a složil píseň v břiše velryby, tak ho ryba vyplivla.

On si dal říct a šel do Ninive. Chodil městem a světe div se, lidé si ho všimli, poslouchali ho a dotklo se jich to. Bůh se jich dotkl a oni si přáli se změnit, nechtěli být zničeni a přáli si svůj život žít blízko Bohu. Dokonce jejich panovník se to doslechl, poslechl si Jonáše a dal vyhlásil půst pro celé město. Co bylo pak? Bůh město  zachránil. Ušetřil. Změnil jejich realitu.

A teď je ta další zajímavá část, nastupuje Jonášovo ego!

On se tak naštval, že dupal pryč z města. Protože si připadal jako blbec, pardon. On přišel zvěstovat zkázu za jejich zlé skutky a Bůh co? Místo, aby jel podle předem jasně daného plánu, tak si to udělá jinak. Bůh je ušetří. Prostě a jednoduše jim to odpustí a on je teď jako oslík, co neměl pravdu. Sedí na kopci a říká, že radši umře. Že to mu Bůh prostě dělat neměl. Takhle ho ponížit. Jak teď před lidmi, co to přežili, asi vypadá, že jo.

Bůh nechá vyrůst list.

Jonáše přes den chladí a dělá mu deštník, aby na něj nepařilo sluníčko. A druhý den ten list spálí sluníčko. Jonáš ten list lituje a vyčítá to Bohu. Jak to, že dopustil, aby ten krásný praktický list umřel?! 

A Bůh mu říká co? Listu lituješ? Nesázel jsi, nezaléval, a lituješ ho. A mě nemá být líto lidí v tom plném městě, lidí nevědomých, kteří se chtějí změnit?

Mě ten příběh pokaždé dostane.

I pokud je to „jen“ příběh a třeba se stal trochu jinak, někdo ho napsal už kdysi, aby ukázal, že když nás Bůh podepře, dokážeme neuvěřitelné věci, nemusíme se o sebe bát a že Bůh miluje všechny lidi a dává jim šanci žít vědomý a dobrý život.

Pokud si tě Bůh chce použít, nevyčítej si, že se třeba lekneš a necítíš se na to. On tě zvedne, povede. On tě zná a ví, co se máš v tom všem naučit a nepotřebuje, abychom byli dokonalí. On je dokonalý a jeho dokonalost nás doplňuje.