Jonáš, velryba a my – 2. část

Tu neděli jsem četla Bibli už od šesti ráno. Hledala jsem, co dál, o čem vlastně psát? Mojžíš, Izák, Jákob, Ester? Tolik úžasných textů. Chtěla jsem navázat na ten o Jonášovi.

Četla jsem a četla, ale inspirace tentokrát nepřicházela. Ale tlačit na pilu se prostě nemá, že? Pak začala vstávat rodina a čtení, psaní i přemýšlení už nemělo šanci.

Přesto jsem vnímala, že to, co se chystám sepsat právě teď, je opravdu důležité.

I když ještě nevím, co to je.

Další den jsem o tom mluvila s Bohem, s Tatínkem. Nevím, co vybrat, je toho tolik a vůbec mi to nešlo! A On řekl: ”Jonáš. Je to přece jednoduché, prostě Jonáš. Ještě jsme neskončili.” Trochu jsem se zarazila, protože fakta byla řečena.

A co dál? 

Bůh říkal: “Jenom poslouchej. Víš, on od malička miloval všechny ty superhrdiny. Ty silné chlapy z legend a bojovníky, kteří dobývali svět. A sám si připadal maličký a nanicovatý.

Připravil jsem Jonášovi úžasný životní plán.

Bez fyzické síly měl přemoci jedno z největších měst. Ale on nepřekonal svůj strach. Představ si to! Kdyby byl býval uvěřil na “první dobrou” mým slovům. Byl by hrdina, úplně ho vidím, jak stojí na skále nad městem a vlaje mu ten plášť. Konečně jako ti, ke kterým dosud vzhlížel. Skládali by o něm písně, kreslili ho na zdi…

Byl by tak udivený, ale tak šťastný! Tak by se mi přiblížil, protože by zažil, jaké to je mi uvěřit a opřít se o mě. On by šel a celé to ohromné obávané město by se mu změnilo před očima.

Jenže on se lekl.

Pak už jsme jen balancovali. Hasili ten průšvih. Celé město potom slavilo, pilo se, jedlo, jen Jonáš seděl na kopci a trucoval. Užíral se nekonečnou zlobou a vztekal se – na mě. 

Chápeš, co dělá strach?

Strach věci otáčí naruby. Věci, které jsou dobré, od těch tě nutí s křikem utíkat. Přesvědčí tě, ať se držíš těch, které tě uspávají a ničí.”

Když pustíme strach do našich životních situací, přestanou nám dávat smysl.

Proto je možná v bibli tolikrát napsáno „neboj se“. Jedna stará babička mi říkala, že to počítala a mělo by tam být 365 zmínek. Prý „asi proto, aby to bylo na každý den v roce, abychom chápali, že to je opravdu životně důležité!“

Ať vám tento příběh přinese světlo.