Hodnocení a posuzování

Jsme zvyklí používat hodnocení a posuzování jako normální součást našich životů. Obvykle se ale jedná o mechanismy, které nejen intenzivně zaměstnávají naši mysl a stojí nás obrovské množství energie, ale které mají co dočinění i s naším egem, sebehodnotou a sebevědomím.

Hodnotíme druhé jak vypadají, co mají na sobě, jak se chovají. Posuzujeme a hodnotíme různé situace a snažíme se vymyslet, jak skončí, jak se asi budou odvíjet, nebo jak se odvíjet měly. Přemýšlíme nad budoucností a nad tím, co nás v ní čeká. Analyzujeme minulost a zkoumáme, co jsme měli udělat jinak. Hodnotíme a posuzujeme i sebe. Co, kdy, kde, jak, proč, co kdyby.

Každé hodnocení doprovází mnoho emocí. Rozum i ego nás neustále konfrontují a nutí zodpovídat, jestli jsme dostateční, nebo ne. Jestli si zasloužíme v životě to, co máme, a jestli si zasloužíme mít víc a mít se lépe – ve vztazích, ve zdraví i materiálně. Je to jejich velká hra, kterou zkouší celé lidstvo snad od té doby, co existuje. Pokud jejich našeptávání přestaneme naslouchat, čeká nás obrovská svoboda. Jak na to?

Vnímejte své myšlenky i to, jak se s nimi cítíte. Když se přistihnete, že vám hlavou běží hodnocení, ať v tom smyslu, kdy sebe ponižujete nebo naopak v tom, kdy se povyšujete nad ostatní, zastavte se. Už jen vaše uvědomění, že ta či ona myšlenka je hodnocení a křik ega, uvolňuje energii. Připomeňte sami sobě, že takové myšlenky nejsou vaší součástí a zaměřte svou pozornost jinam.

Nahraďte hodnocení a posuzování oceněním toho, co se vám na vás samotných, na lidech kolem i na životě vůbec líbí. Stejné přitahuje stejné a energie vděčnosti a oceňování není výjimkou.

autorem článku je Pavlína Hrdinová, terapeutka metodou JIH