Protože to nevzdám

Je zajímavé, jak jednoduše uvěříme tomu, že se nedá nic změnit. Máme pro to různá vysvětlení – karma, den blbec, nešťastný osud a podobně. Také je pravda, že některé věci se mění lépe, jiné hůře. Jak se říká, důležité je se z toho „nepo…“. 🙂

Ráda bych s vámi sdílela svůj příběh jako inspiraci.

Včera jsem měla takový „den blbec“ já. Dostala jsem pokutu, celý den se podivně vlekl a já neměla vůbec dobrou náladu. Večer jsem zjistila, že jsem na svém autě nezavřela okénka, a byla jsem ráda, že mi s ním alespoň nikdo neodjel.

Druhý den jsem se rozhodla, že se tomu nepoddám a nebudu si brát si příklad ze dne předchozího.

Aktivně jsem měnila svoje myšlenky, činy i chování.

Snažila jsem si udělat radost. Koupila jsem si narcisy a těšila se, že si domů přinesu trochu jara. Naplánovala jsem si na večer odpočinek při sklence vína, ale pořád to nebylo ono.

Když jsem končila svou brigádu, hrála v rádiu písnička: PROTOŽE TO NEVZDÁM, A TAK TO JE…

Rozhodla jsem se zlepšit si náladu i procházkou domů, nasbírat si nějaké větvičky jako přízdobu do vázy a splnit také svůj denní limit kroků. Když se zvedl vítr a začal slejvák zhruba v polovině cesty, prolétlo mi hlavou, že to tak dobrý nápad nebyl. Sice jsem měla nepromokavou bundu, ale i tak mi připadalo, že každý, kdo jede v autě kolem, si při pohledu na mě říká: Co je to za blázna?

Začal mě přemáhat vztek. Přistihla jsem se při rozzlobeném pohledu k nebi. To si ze mě ten nahoře dělá legraci? V ten moment mi začala hrát v uších ta písnička. Přece to nevzdám, a tak to je…

Přidala jsem do kroku a začala si zpívat.

Z mého přemýšlení a zpěvu mě vytrhl až běžec, který proběhl kolem mě. V tu chvíli mě to pobavilo. Tak přece nejsem jediná, kdo je v tomhle počasí venku! Domů jsem dorazila zmrzlá, ale šťastná.

Jak jednoduše skáčeme rozumu na lep. Začít svá rozhodnutí obracet proti sobě, vyčítat sobě nebo ostatním to, čím procházíme. V sebelítosti ale ještě nikdy nikdo řešení nenašel.

Jsem moc ráda, že mě tohle metoda JIH naučila. Nemusím ubližovat sobě ani druhým výčitkami, žiju zkrátka život takový, jaký je. A nevzdávám to.

Tak to nevzdávej ani ty. Poleť až ke hvězdám… A tak to je.

autorkou textu je Romana Volfová, floristka a terapeutka metodou JIH