Kdo je Bůh?

Někde tu zkrátka je. A každý z nás to aspoň v koutku duše tuší, i když někteří mají pocit, že se jich téma Boha netýká. Jak to tedy je? A jak chápeme energii Boha v metodě JIH?

Se smíchem někdy používáme ta „cimrmanská“ slova – jsem takový ateista, až se bojím, že mě Pánbůh potrestá – ale nakonec každý z nás projde situací nebo obdobím, kdy o Bohu začne přemýšlet.

Kdo je Bůh?

Proč dělá nebo nedělá to či ono, proč něco dovoluje nebo nedovoluje? A jak vlastně vypadá? Jak s ním mám mluvit? Musím chodit do kostela, aby mě slyšel?

Často se v našem vztahu k Bohu objevují „ocásky“ divných pocitů. Obvykle jsou vázané na to, co jsme v souvislosti s Bohem a vírou v něj poznali v tomto, ale i v minulých životech.

Někdy je těžké přijmout vědomí, že Bůh existuje.

A to tehdy, když v našem vztahu k Bohu máme pocit, že…

• Bůh je tu od toho, aby nás potrestal za kdejakou maličkost, ale velké věci přehlíží.
• víra v Boha záleží na tom, jestli chodíme do kostela, modlíme se Otčenáš a další „předpisové“ modlitby.
• víra v Boha je jen kupa pravidel a omezení, bez legrace a užívání si života.

Za celou historii lidstva se zkrátka víra v Boha obalila nejrůznějšími dogmaty a iluzemi. Ty se ale nikdy nehodily „do kapsy“ Bohu, ale církvím a lidem s touhou manipulovat ostatními skrze strach.

Víra v Boha zatím je a vždy byla…

• vědomí tvořivé energie, která vytvořila nejen náš svět, ale i všechno v něm – tedy i nás a díky tomu i my můžeme tvořit to, co žijeme.
•  důvěra a láska, ve kterém si dovolujeme žádat o pomoc energii, která narozdíl od nás zná souvislosti a vidí opravdu pod povrch věcí – že „Bůh ví“ se zkrátka neříká nadarmo.
• přátelský a otevřený vztah s onou energií, kdy ji necháváme nahlížet do svého nitra, beze strachu, že nás odsoudí za to, co v sobě nosíme.

Ať nazýváte Boha Bohem, nebo mu dáváte jiné jméno, vnímejte, jak se u toho všeho cítíte.

Není důležité, jestli právě sedíte v kostele nebo doma v křesle. Není důležité, zda mluvíte nahlas, uvnitř sebe, nebo třeba píšete. Vaše otevřenost k této energii má mnohem větší význam. Upřímnost v přiznání, že na něco nestačíte, důvěra, že vám může být pomoženo. Touha po vedení tím správným směrem, který zrovna sami nevidíte nebo přiznání, že vás právě teď něco opravdu štve.

Dovolte si vnímat i tu lásku a oporu, kterou máte v dispozici v každém okamžiku života. Ani na vteřinu nepřemýšlí o trestání, zatracování nebo omezeních. Miluje vás jako svoje dítě tou nejhlubší láskou.

autorem textu je Daniela Voráčová