Vypnutí versus aktivní klid

Život je sinusoida. Chvíli máte pocit, že je všechno krásné. Vidíte výsledky svého snažení, dějí se „zázraky“, potkáváte lidi, kteří vás motivují, inspirují a vy jste rádi v jejich přítomnosti. Možná i proto se děje to, že je vám fajn, a za chvíli se „něco“ stane. Nevíte co, nevíte proč, nevíte co s tím máte dělat. Známe to každý. Ze dne na den, z minuty na minutu není po vší té kráse pro naše oči ani památky. Tlak toho, co cítíte, se ale někdy zdá být neúnosný. Víc a víc vnímáte, že nemáte radost, tah na branku, nadšení a že už to všechno cítit ani nechcete, protože je to tak těžké. Že jste takoví „vypnutí“.

Máme totiž často pocit, že když je takový stav, je potřeba se stáhnout, vymizet ze světa, vylézt na kopec a tam být nejlépe týden. Nebo vyjet na chalupu v lese a tam v tichu rozjímat. Ano, neškodí takový výlet, určitě je moc fajn. S jedním velkým ALE.

Došlo mi to po několika večerech, kdy jsem nedokázala číst, ale jen „rolovat Facebookem“.

Pochopila jsem rozdíl mezi nicotným a aktivním klidem. Pochopila jsem ho, protože jsem já sama prošla oběma verzemi.

„Vypnutí“ – nicotný klid

Ano, je to ten, kdy nevíte co dělat a celý den sice jste (možná v klidu), ale netvoříte. Přemlouváte se k aktivitě a děláte ji jenom proto, že je to potřeba. Pokud jste jako já, dokážete udělat hodně práce. Jenomže bez vaší duše, radosti, a tak nežijete radost z toho, co děláte, nevidíte výsledky, a to pořád dokola.

Aktivní klid

Když ho žijete, jde vám všechno na ruku. Těšíte se na tvoření, víte, že jdete správně. Nepochybujete. Baví vás to! Běháte s každou maličkostí za někým, kdo má aspoň trochu radost z toho, co tvoříte. Máte dostatek energie i chuti, nápady přichází jakoby samy od sebe. Vnímáte, kolik práce za vámi zůstává, i to, co je třeba ještě udělat – bez hodnocení, s radostí i rozhodností, které vás ženou dál.

Ono se to prostě bez vás nestane. Ten prázdný klid se sám od sebe nezmění. On prostě je. Vy jste tím, kdo musí dávat impulzy ke změně.

Zjistila jsem, jak často mluvím o tom, že „jsem vyplá“, že „se mi nedaří“. Neslyšela jsem to, ale díky Bohu jsem to konečně „uslyšela“ a… Zhrozila jsem se.

Začala jsem zase budovat své záměry. Začala jsem ZASE překračovat své zóny pohodlí, učím se to, co jsem neuměla a nechtěla se učit. Dokonce mě to začalo bavit! Přistihla jsem se, že se TĚŠÍM z toho, že to dělám.

Místo útěku do samoty a tam, kde na mě nikdo nic nechce, víc a víc stojím o další tvoření, plánování, hraní si s budoucností.

JIH® není sever, jak moc ráda říkám. 🙂 Je to životní styl. Je to stálá cesta v před, stálé učení se novým věcem. Ale nejen to. JIH® je nekompromisní. Nejde ho používat jen tak na půl. Nejde ho používat v práci a jinde dělat, že neexistuje. JIH® vaši energii vede k aktivitě, stejně jako k zodpovědnosti za sebe sama, ke vnímání toho, co chcete i jak za tím dojít. Impuls k vykročení ale vždy musí vyjít z vašeho nitra, vašeho rozhodnutí.

Jak na to zjistíte třeba při osobním koučinku nebo třeba v našem Klubu osobního rozvoje na Facebooku.

autor textu: Jarka Matušková, spoluautorka metody JIH® – http://www.jarkamatuskova.cz