Chcete vnímat emoce?

Spousta lidí vypíná své emoce. Nechtějí cítit nepohodlí, nechtějí cítit to, co se jim v životě děje. S odpojením vnímání emocí skutečně nemůžete cítit – to nepohodlné, ale také nemůžete cítit lásku, nemůžete cítit radost, nemůžete cítit svojí vlastní osobnost a podstatu. V tom zvláštně prázdném stavu hledáte náhražky, které vám osobnost, radost i lásku zastoupí.

Vyjádření emocí se v dnešní době nenosí. Nemůžete plakat na veřejnosti a před lidmi. Nemůžete se před nimi zničehonic začít smát. Nemůžete vyjadřovat radost nebo smutek, protože tím by klesla vaše hodnota. Před ostatními, v práci, „tam venku“.

Emoce do života jakoby nepatří.

Nemůžete vyjevovat to, jak se cítíte, musíte se cítit dobře. Musíte se cítit ještě lépe než dobře. A musíte to vykazovat svojí aktivitou, svojí odevzdanou efektivitou v práci, svým budováním vlastního byznysu – a je toho pak moc, co potřebujete zvládnout za jediný den. Vypnuté emoce pak slouží k tomu, abychom necítili, že jdeme proti sobě, abychom necítili, že se nám něco nelíbí. Protože jinak bychom si museli nalít čistého vína. Zjistili bychom, že v zaměstnání, kde jsme, je pro nás tak těžká energie, že nás práce jen devastuje. Nebo bychom zjistili, že ve vztahu ve kterém jsme, necítíme radost, necítíme lásku a neustále se obětujeme pro toho druhého, pro iluzi štěstí.

Když máte vypnuté emoce, nemůžete cítit radost z toho, že jen jste. Když máte vypnuté emoce, místo emocí vnímáte všechny myšlenky ve vaší hlavě. Je to zdroj vašeho života. Myšlenky o tom, jestli jste dostatečně dobří, jak vás vidí ostatní, co si o vás asi myslí, co na to řekně šéf, jak na to zareaguje váš partner.

A to všechno pak určuje vaše hlava, váš rozum.

Když potom procitnete, zjistíte, že váš život je jedna velká hra, kterou hrajete sami se sebou. Že se vám nelíbí a vy se propadáte do depresí, pocitu zmaru, smutku, nepohodlí – a chvíli trvá, než se vám uleví. Když ucítíte alespoň část emocí, vaše duše toho využije a začne vám říkat – podívej, jestli takhle chceš žít, nebude to hezký život. Podívej se, jak odevzdáváš sebe, podívej se, jak sloužíš. A podívej se, co ti to přináší.

Nakonec si uvědomujeme, že nám je zle, že jsme nemocní, že nemáme rádi to, co děláme. Ale strach z toho, že nebudeme mít peníze, že nás někdo nebude mít rád, že zůstaneme sami, je tak silný rádce, že nás nutí zůstávat tam, kde jsme.

Cesta ven je chtít objevovat svoje vlastní emoce.

Připustit, že emoce do života patří, a potom s nimi pracovat. Zjistit, odkud se berou ty emoce, které cítíme a kde všude náš rozum říká, že nám to takhle stačí. Potom je opravdu potřeba si nalévat čistého vína.

Skrze metodu JIH, kterou jsme daly dohromady s mými dvěma kolegyněmi, umíme pomoci lidem, aby objevovali sebe. Aby ta cesta byla co nejméně náročná v čase, ale i v tom, jakým způsobem dochází k úlevě.Když člověk, který si nechává metodou JIH pomoci, vidí a cítí, co se mu v životě děje, je schopen se sebou pracovat, uvědomovat si, kde všude je mu nepohodlně a začít to postupně měnit.

Vypadá to tak, že jakmile vstoupíte do metody JIH, musíte něco změnit? Ano, je to tak, protože život, který žijete, vás dovedl tam, kde jste. Aby se něco změnilo, musíte něco změnit vy. Vyčistí se energie tak, aby to pro vás bylo co nejjednodušší, aby se ukázalo co nejsnazší a nejrychlejší řešení. Ale svobodnou vůlí, kterou máte, potřebujete udělat vy svoje rozhodnutí, vy si potřebujete nalít čistého vína a vy potřebujete začít měnit vlastní život k lepšímu svou aktivitou.

Emoce vás na téhle cestě provází stejně jako metoda JIH – jsou hlavní ukazatel vaší duše, vaší pravé podstaty, vašeho života samotného.

autor: Jarka Matušková, spoluautorka metody JIH, zakladatelka projektu Šátky s příběhem – http://www.jarkamatuskova.cz