Co je rozum?

Lidský život je propojení energie těla, mysli, duše a celku. Ano, čtete dobře, jednou z těchto veličin je mysl. V mysli je obrovský potenciál, myšlenky jsou základním stavebním kamenem uvažování lidské populace. Jak s tím vším souvisí rozum?

V dětství máme všichni mysl klidnou, otevřenou pro vnímání, oproštěnou od hodnocení okolí i sebe sama. Vnímáme nás a naše okolí bez potřeby se znevažovat a toužíme celým svým srdem, životem, objevovat tajemství právě tohoto luxusu – tedy života samotného. Nemáme problém, protože naše mysl nemá potřebu mít problém. Když se něco přihodí, reagujeme na to spontánně – emocemi, které k danému pocitu patří – pláčem, vztekem. Jakmile emoce odezní, jdeme dál, už se k tomu nevracíme.

Postupně do lehkosti mysli začne vstupovat rozum lidstva. Rozum je zkušenost naše i ostatních po celá staletí. Je to zkušenost získaná ze strachu, obavy a různých druhů ublížení. V rozumu máme tendenci svůj život vidět a řešit z pozice ostražitosti, obavy a „jistoty“ útoku na naši jedinečnost. Svým zaměřením na tyto „jistoty“ se v našem životě objevuje víc a víc zkušeností a tím se „jistota“ ublížení stává NAŠÍ ABSOLUTNÍ JISTOTOU.

V kolektivním vědomí je v rozumu obrovské množství situací, důvodů a důkazů, a proto rozum stále víc a víc používáme jako jediný zdroj našich zkušeností. Nic jiného nevnímáme. Rozum se opírá a různé formy strachu, o minulá ublížení a obavy z budoucnosti. I to jsou nastavení, která uvolňujeme při práci metodou JIH – tak, aby jste se dokázali opřít o svou vlastní podstatu oproštěnou od rozumových zkušeností.

A informace od Boha?

Je tak snadné vnímat v hlavě chaos a potom se ho bát. Ještě snadnější je „vymýšlet“ důvody svého nepohodlí. Poslouchat strach je jako jít znovu a znovu se zklamat do prázdného domu nad jeho prázdnotou. Není tam nábytek a ty ve své iluzi „víš“, že to tak musí být, že není řešení a nevidíš, jak jej zaplnit.

Když opustíš strach, paniku z toho, že „něco“ nedokážeš, nedovolíš si se znevažovat, potom se tvá mysl nedokáže opírat o rozum. Můžeš kývnout na rozum ostatních, můžeš nechat je, aby byli tvou životní zkušeností, protože jim dáváš svou důvěru, víru a máš pocit, že je musíš zachraňovat.

Do tvého života patří mysl a vědomí, zkušenosti a znalosti tvého života. S rozumem to nemá nic společného.

autor textu: Jarka Matušková, spoluatorka metody JIH – http://www.jarkamatuskova.cz