Jak to vlastně chci?

To, že se nám něco nepříjemného v životě děje, je v pořádku. Jak bychom jinak zjistili, co skutečně chceme, pokud by tu nebylo to, co nechceme? Ten kontrast tu je právě proto, abychom dokázali odpovědět na tu nejdůležitější otázku v našem životě: „Jak to vlastně chci?“

Kolem mě je mnoho lidí, kteří se upřímně na tuto otázku bojí odpovědět, protože by to potom znamenalo, že musí něco změnit. Změna na začátku většinou není jednoduchá a vždy nás stojí nějaké úsilí. Ale právě v uskutečnění té změny je rozdíl mezi úspěšným a neúspěšným člověkem. Lidé setrvávají v současném stavu, který se jim nelíbí a ze kterého udělali jenom oni sami stav, který se nedá změnit. Tak to ale není. Můžeme mít skutečně naprosto všechno.
Naprosto všechno, čemu uvěříme, že to můžeme mít. To jsou totiž jediné hranice našich přání.

Jestli se splní nebo nesplní, nezáleží na okolním světě, záleží to pouze na nás. Přitahujeme si do svého života jenom to, co jsme sami. Jak o sobě a o druhých smýšlíme, co očekáváme a předpokládáme, jakou energii vysíláme. Život nám jen tyto věci posílá. Ne náhodou, ale proto, že jsme si to předem „objednali“ – ve své hlavě a svých pocitech. V tuto chvíli si právě objednáváte to, jak se budete cítit zítra v práci, jaký bude večer s partnerem, jak dlouho budete čekat na poště, jestli připálíte večeři nebo jestli chytnete chřipku, která řádí kolem vás.

Zdá se Vám to přehnané? Vůbec ne. Pro někoho v první chvíli spíš nepříjemné. Protože by to znamenalo, že musím přijmout zodpovědnost za svůj život a že skutečně nikdo a nic kolem mě nerozhoduje o tom, jak bude můj život vypadat.  Jenom já. A nejen tím, co dělám, ale především tím, co si myslím a v čem se uvnitř sebe utvrzuji.

Proto buďme vděční za jakékoliv nepohodlí, které se v našem životě objeví. Není to žádné dogma, za které ho hodně lidí považuje, nejedná se přeci o neměnný stav. Život se mě pouze ptá: Chceš to tak? A já na nic, co se mi nelíbí, kývat nemusím. Uvědomit si, že to takhle nechci, je skvělé. Ale je to jen startovací můstek. Lidí často vědí přesně, co nechtějí. Ale vědí to tak intenzivně a tak silně do toho zaměřují svou pozornost, že si to do svého života znovu a znovu přitahují.

Od startovacího můstku se jen odrazte (k ničemu jinému skutečně není) a pak už mějte zaměření pouze na to, co chcete. Představte si, že přesně to, co chcete, už máte. Užívejte si to, uvědomte si, jak se u toho cítíte, jak je to skvělé, jak to milujete! Dejte do toho ty emoce, protože právě tenhle pocit vám do života přinese všechno, o co si řeknete. Udělejte to každé ráno a večer. 5 minut zažívejte v sobě to štěstí a radost ze splnění svého přání. Opravdově a intenzivně. Skončete to „sladkou tečkou“: „Chci to takhle a nebo ještě lépe! A vím, že už je to hotové.“

V tu chvíli to hoďte „vesmíru na krk“ a přestaňte vymýšlet, jak to uděláte. Sami uvidíte, jak vám najednou začnou chodit do života různé možnosti, nápady a řešení. Opravdu je nemusíte vymýšlet vy. Stačí se jen dívat kolem sebe a kývat jen a pouze na to, co chci. Takže stačí jenom začít – tou nejdůležitější otázkou: JAK TO VLASTNĚ CHCI?

autor textu: Katka Černohousová