Četla jsem a četla, ale inspirace tentokrát nepřicházela. Ale tlačit na pilu se prostě nemá, že? Pak začala vstávat rodina a čtení, psaní i přemýšlení už nemělo šanci.

Přesto jsem vnímala, že to, co se chystám sepsat právě teď, je opravdu důležité.

I když ještě nevím, co to je.

Další den jsem o tom mluvila s Bohem, s Tatínkem. Nevím, co vybrat, je toho tolik a vůbec mi to nešlo! A On řekl: ”Jonáš. Je to přece jednoduché, prostě Jonáš. Ještě jsme neskončili.” Trochu jsem se zarazila, protože fakta byla řečena.

A co dál? 

Bůh říkal: “Jenom poslouchej. Víš, on od malička miloval všechny ty superhrdiny. Ty silné chlapy z legend a bojovníky, kteří dobývali svět. A sám si připadal maličký a nanicovatý.

Připravil jsem Jonášovi úžasný životní plán.

Bez fyzické síly měl přemoci jedno z největších měst. Ale on nepřekonal svůj strach. Představ si to! Kdyby byl býval uvěřil na “první dobrou” mým slovům. Byl by hrdina, úplně ho vidím, jak stojí na skále nad městem a vlaje mu ten plášť. Konečně jako ti, ke kterým dosud vzhlížel. Skládali by o něm písně, kreslili ho na zdi…

Byl by tak udivený, ale tak šťastný! Tak by se mi přiblížil, protože by zažil, jaké to je mi uvěřit a opřít se o mě. On by šel a celé to ohromné obávané město by se mu změnilo před očima.

Jenže on se lekl.

Pak už jsme jen balancovali. Hasili ten průšvih. Celé město potom slavilo, pilo se, jedlo, jen Jonáš seděl na kopci a trucoval. Užíral se nekonečnou zlobou a vztekal se – na mě. 

Chápeš, co dělá strach?

Strach věci otáčí naruby. Věci, které jsou dobré, od těch tě nutí s křikem utíkat. Přesvědčí tě, ať se držíš těch, které tě uspávají a ničí.”

Když pustíme strach do našich životních situací, přestanou nám dávat smysl.

Proto je možná v bibli tolikrát napsáno „neboj se“. Jedna stará babička mi říkala, že to počítala a mělo by tam být 365 zmínek. Prý „asi proto, aby to bylo na každý den v roce, abychom chápali, že to je opravdu životně důležité!“

Ať vám tento příběh přinese světlo. 

The post Jonáš, velryba a my – 2. část appeared first on Terapeutická metoda JIH®.

Přesto je pro mě dalším krokem mé víry sdílet tato slova. Když něco píšu, držím se faktů, i když “biblických”. I o tom jsem vedla rozhovor s Bohem. Miluji biblické příběhy, ale dosud to byla má osobní věc, o které jsem veřejně příliš nemluvila.

Mám ráda třeba ten o Jonášovi.

Moje děti ho taky měly rády, hrály si ve vaně, že jsou velryba a žerou Jonáše (každý si vezme z toho to své :-)).

Je to příběh totálního srabáctví, pohodlnosti, strachu a Boží lekce o proměně srdce. Máš pocit, že na něco v životě nemáš? Že máš před sebou nějaký úkol a fakt se ti do něj nechce? Poslechni si o Jonášovi. 

Takhle si žije, má se celkem fajn, byl asi z celkem zámožné rodiny. Jednoho dne se probudí a dost jasně slyší Boží hlas.

Víme, že když zazní Boží hlas, jasně poznáme, že to je Jeho hlas.

A ten mu řekl docela bez nějakých připrav, sbal se a jdi do Ninive. Musíš jim říct, že je zničím.  Jonášova reakce? Totálně se vyděsil, koupil si lodní lístek na úplně opačnou stranu a ještě ten den zmizel.

Na loď přišla příšerná bouře. Námořníci se modlili, každý volal ke svému bohu a pak házeli losem, aby zjistili, kdo za to může. Asi jim na té bouři přišlo něco divného. Los ukázal na Jonáše a oni zjistili, že si v klidu spí. Když z něj dostali, že je Hebrej a utíká před Bohem nebe i země, byli zděšení a říkali, jak jsi nám to mohl udělat? Co máme dělat, nechceme zemřít? Nakonec bylo jediné řešení – hodit Jonáše do vody. Bouře se uklidnila a loď odplula.

A Jonáše spolkla ryba, velká ryba.

Byl v břiše 3 dny a 3 noci, stejně, jako se na Jonáše odvolává Ježíš, který o sobě říká předem, že bude 3 dny v hrobě, jako Jonáš v rybě.

Víte, to město Ninive bylo tak velké, že člověk šel 3 dny, než ho přešel. A ti lidé nebyli moc milí. Dokonce byli celkem vyhlášení hrdlořezové, kteří dělali okolním lidem a cizincům moc ošklivé věci. A Jonáš má projít městem a říkat jim, haló, Bůh vás zničí, připravte se na to! To je jako jet do NYC a nebo někam do Arábie a něco tam halekat o pravém Bohu a že to doteď dělali blbě. Byl to velký úkol a dost nebezpečný úkol. Vůbec se mu nedivím, že se na to necítil.

Ale když si poplakal a složil píseň v břiše velryby, tak ho ryba vyplivla.

On si dal říct a šel do Ninive. Chodil městem a světe div se, lidé si ho všimli, poslouchali ho a dotklo se jich to. Bůh se jich dotkl a oni si přáli se změnit, nechtěli být zničeni a přáli si svůj život žít blízko Bohu. Dokonce jejich panovník se to doslechl, poslechl si Jonáše a dal vyhlásil půst pro celé město. Co bylo pak? Bůh město  zachránil. Ušetřil. Změnil jejich realitu.

A teď je ta další zajímavá část, nastupuje Jonášovo ego!

On se tak naštval, že dupal pryč z města. Protože si připadal jako blbec, pardon. On přišel zvěstovat zkázu za jejich zlé skutky a Bůh co? Místo, aby jel podle předem jasně daného plánu, tak si to udělá jinak. Bůh je ušetří. Prostě a jednoduše jim to odpustí a on je teď jako oslík, co neměl pravdu. Sedí na kopci a říká, že radši umře. Že to mu Bůh prostě dělat neměl. Takhle ho ponížit. Jak teď před lidmi, co to přežili, asi vypadá, že jo.

Bůh nechá vyrůst list.

Jonáše přes den chladí a dělá mu deštník, aby na něj nepařilo sluníčko. A druhý den ten list spálí sluníčko. Jonáš ten list lituje a vyčítá to Bohu. Jak to, že dopustil, aby ten krásný praktický list umřel?! 

A Bůh mu říká co? Listu lituješ? Nesázel jsi, nezaléval, a lituješ ho. A mě nemá být líto lidí v tom plném městě, lidí nevědomých, kteří se chtějí změnit?

Mě ten příběh pokaždé dostane.

I pokud je to „jen“ příběh a třeba se stal trochu jinak, někdo ho napsal už kdysi, aby ukázal, že když nás Bůh podepře, dokážeme neuvěřitelné věci, nemusíme se o sebe bát a že Bůh miluje všechny lidi a dává jim šanci žít vědomý a dobrý život.

Pokud si tě Bůh chce použít, nevyčítej si, že se třeba lekneš a necítíš se na to. On tě zvedne, povede. On tě zná a ví, co se máš v tom všem naučit a nepotřebuje, abychom byli dokonalí. On je dokonalý a jeho dokonalost nás doplňuje.

The post Jonáš, velryba a my – 1. část appeared first on Terapeutická metoda JIH®.