Boží babička

Babička, kterou nám seslal sám Bůh. Stála jsem před školou a čekala až vyjde ven. Dává si načas, ostatně jako vždycky. Dnes mi to ale nějak nevadilo. Byl teplý, příjemný den. Pozorovala jsem švitoření dětí naproti v parku. Vše bylo nějaké syté a plné života. Už jí tu máme. Dariu, mou dceru. Halabala nedbale rozevlátou, mířící ke mně.

‘‘Ahoj maminko!“ „Ahoj Darinko.“ „Dobrý den.‘‘ Přepočítávám, kolik že nás stojí na chodníku a neumím si odvodit, komu pozdrav dobrý den patří. Až když jsem se kolem sebe pořádně rozhlédla, uviděla jsem starou paní. Měla prošedivělé krátce střižené vlasy . Milý a vlídný obličej, ve kterém se usmívaly její modré, laskavé oči. Opírala se o své chodítko a hleděla na nás obě.

Nebyla to naše babička, tedy alespoň ne do té doby.

‘‘Dobrý den.‘‘ Pozdravila nás. Bylo evidentní, že se s Dariou zná. Podaly si ruce na pozdrav. ‘‘Mami, to je babička. Máváme si přes ulici v parku, vždycky když na tebe čekám.‘‘ Babička souhlasně pokyvovala hlavou.

Nedaleko školy je domov důchodců. Starší lidé se často procházkou přesouvají na lavičky, kde společně sedávají a povídají si. Podala jsem babičce ruku na seznámení a pak už to celé šlo rychlostí blesku.

Babička nám začala vyprávět, jak se s Darinou seznámila.

Vždycky vozíkem z legrace „zatarasí“ dětem cestu, aby si s nimi mohla povídat. Měla u toho takový šibalský výraz. Jako kdyby jí dělalo radost, že přišla na způsob, jak si s dětmi chodícími okolo domova důchodců hrát.

Vyprávěla nám, kde bydlela jako mladá, kolik má dětí, a jak celý svůj život pracovala ve školce. Začalo to tedy být jasnější a jasnější. Babička miluje děti. To nás spojuje a nejen to.

Já Petra, maminka Darii, celý život pracuji s dětmi. I u babičky bylo evidentní, že její láska k dětem je nezlomná. V duchu jsem se slyšela říkat: „Jak silné je to něco, ten duch, ta esence člověka, který objevil a rozvinul v sobě to nesmrtelné“.

Babičku jsme si „adoptovali“.

Několikrát do měsíce jí navštěvujeme v domově důchodců a ten společný čas obohacuje nás všechny. Babička má ráda sladké, kytičku ve váze a společnost. Daria si jí našla. Našly jsme se navzájem.

Všechny své babičky, které kdy měla, již sedí v nebeské cukrárně. Popíjí spolu nebeskou kávu a koukají sem k nám dolů na svojí vnučku, pravnučku Dariu. Nepochybuji o tom, že jsou rády, že jí zde na zemi provází jedna babička jménem Anička, kterou nám seslal sám Bůh.