Jednou jsem se rozhodla, že na domluvenou akci půjdu pěšky. Bylo krásné počasí, tak proč ne? Hned jak jsem vyšla před dům, viděla jsem blížící se černé mraky. Řekla jsem si, že to nic, a šla jsem dál. Cestou jsem minula zastávku s autobusem, který jel mým směrem. Stačilo nastoupit. Šla jsem ale dál procházkovou chůzí, když jsem zaslechla v dálce hřmění. Přemlouvala jsem sama sebe, že je to jen bouřka někde hodně daleko, když v tom začaly padat první kapky.

Měla jsem štěstí, protože cesta vedla alejí stromů, které mě i s mými dětmi před deštěm chránily. Šli jsme tedy dál, a já přemýšlela, co dál. Alej přece nevede až do cíle. A když zmokneme, bude nám zima a akci si neužijeme. Já měla na sobě letní šaty a žádnou možnost se osušit a převléknout. Proto jsem potřebovala dojít na akci suchá, aby mi nebyla po zbytek dne zima.

Nakonec jsem myšlenky hodila za hlavu.

Šla jsem dál a doufala jsem, že déšť přestane. Těsně před koncem aleje vystoupil ze zaparkovaného auta muž a nabídl nám svůj deštník. S radostí a vděkem jsem ho přijala a vyptávala se, jak mu deštník vrátím. Vůbec se neznáme. Pán byl pohotový, prý mám deštník někdy příště hodit přes jeho plot. Že tady pracuje a sebere si ho. Poděkovala jsem tedy a spokojeně došla do cíle opravdu celá suchá.  Suchá jsem byla já i dvě mé děti, a to včetně bosých nohou v sandálech. Tímto vám pane znovu děkuji.

Tato zkušenost mě přesvědčila, že když se skutečně k něčemu rozhodnu a stojím si za tím, tak není důvod, proč by se mi mé přání nesplnilo.

Při této cestě se přizpůsobovaly situace mně, ne já jim.

Měla jsem možnost nastoupit do autobusu. Příjela bych na místo ještě před deštěm. Měla jsem také možnost se rozčilovat nebo litovat se, že na cestě zmoknu v bouřce. Já si vybrala možnost, že si cestu užiju, a že spokojeně dorazíme na místo.

Mohli bychom tuto cestu přirovnat k cestě životem? Každý den máme mnoho možností se rozhodnout a vnímat dané situace negativně nebo pozitivně. Já si svou cestu už vybrala. 

The post Moc našich myšlenek appeared first on Terapeutická metoda JIH®.

Nikdy jsem neměla potřebu o Něm přemýšlet.

Ať už hlavou nebo srdcem. Povím vám ale mé první setkání s tímto Zázrakem. Bylo mi asi 11 let a v noci se mi zdál sen. Takový ten živý, barevný a opravdový. V tom snu ke mně letěla nádherná bílá holubice. Celá jen zářila zlatým milujícím a tvořivým světlem. Tento obraz zabíral celé mé zorné pole. V tom snu se vlastně nic jiného nestalo. Přesto to pro mě byl zážitek s velkým Z.

Navštívil mne Duch svatý. 

Od té doby jsem žila stejný život jako předtím. Aspoň tak jsem to vnímala. Přemýšlet nad Duchem svatým mě přiměla až autorka metody JIH Jarka Matušková. 

O Duchu svatém nejsou žádné záznamy. Tedy ne fyzické, které by se ke mně dostaly. Musela jsem na to jinak. A díky JIHu právě tím mým vnímáním. Tak, jak jsem tuto Boží součást poznala já, mohu říci, že je to Tvůrce. Že se s Ním setkávám kazdý den.

Každý den mohu vidět slunce, cítit pod nohama zem, brát do rukou věci každodenní potřeby. Z něčeho to celé vzniknout muselo. Možná jste už slyšeli tu větu, že ve všem je Bůh. Souhlasím s ní. Ale to díky Duchu svatému to vše existuje, to díky Němu tam ten Bůh může být. On má tu moc to všechno vytvořit.

Jakoby Bůh byl tím, kdo dostal ten skvělý nápad to vše vytvořit a milovat. Ale Duch svatý je těma rukama, které tvarovaly tento náš mnou milovaný svět. Probuďte tedy v sobě také Ducha svatého. Dovolte mu skrze sebe tvořit naší krásnou realitu. Vždy si můžeme vybrat. Brát, co je, nebo tvořit. Pojďme tedy spolutvořit. Nechme Ducha svatého ať se činí. Už vím, že má moc změnit realitu a činit lidi šťastnými.

The post Já a Duch svatý appeared first on Terapeutická metoda JIH®.